Studentský maraton Biskupice 2016

Už v dubnu jsem byl osloven spolužáky z páťáku a čtvrťáku, zda-li se nepřipojím
do týmu na Studentský maraton Biskupice . Prý to bude super párty a naučím se spoustu nových věcí. Jako třeťák jsem se dost bál, že jim to zkazím, protože jediné, co jsem věděl, bylo, že na plicní edém dám Furosemid. Na druhou stranu slovo párty znělo taky fajn. 4 dny stály 4k, což mi přišlo dost (levnější než Rallye Rejvíz ), ale zase je to investice do vzdělání. Nakonec náš tým tvořili Terka H., Janča U. a Martin H.
Cesta autem z Otrokovic trvala asi 3 hodiny, jelikož všude byla miliarda objížděk… 17:30 jsme dorazili na místo, sláva. Ubytovali jsme se do chatky, kde kromě 4 postelí byly 2 skříně. Nic víc, nic míň, stačí.

Táborový areál byl skvělý, upravený, dost teplé vody, hřiště na volejbal, bazén…

Ještě před večeří pro nás organizátoři připravili překvapení, čekal jsem welcomedrink s deštníčkem, tak třeba příště…. První situace, pozvracený muž se srdeční zástavou. ŘEŠ! Furt mi do toho někdo kecal a odváděl pozornost. Vlastně jsem ani nevěděl pořádně, co mám dělat, bylo to dost intuitivní a udělal jsem spoustu chyb. Ale na konci oživování jsem dostal panáka rumy. Krása!

Večer jsme se už socializovali, v bufet točili Starobrno (šílená břečka), z mediků nejvíc byla zastoupena Olomouc, dále lidi posbíraní z celé republiky. Po půlnoci jsme nazí naskákali do bazénu, když venku bylo asi 14°C. Voda byla perfektní.

Ve čtvrtek
a pátek jsme absolvovali workshopy, učili jsme se dýchat (dospělý, dítě), maska, ambuvak, dávat laryngální masku, intubovat na modelu, píchat koniotomii na modelu, píchat intraosseál, porod, používání pomůcek k transportu, triage, modelové scénky, kde jsme museli komunikovat s dispečinkem a řešit, kam dál s pacientem….snad vše,
na co si vzpomenete. Instruktoři byli trpěliví. Největší problém jsme měli s tím, abychom fungovali jako tým, vždycky musí být jeden leader, který řídí situaci, a když tím leadrem zrovna nejste, tak musíte někdy počítat i s tím, že jen plníte pokyny a nic dalšího neřešíte.

Samotná soutěž začala noční etapou, kde jsmese ocitli ve válečné oblasti. Okolí tábora bylo rozděleno na 3 zóny, v každé nás čekal jeden úkol.  My jako zdravotníci nebyli ozbrojení. Museli jsme pracovat pod tlakem, řešit amputace, transportovat zraněné do bezpečné zóny (upřímně mě překvapilo, kolik záchranářů má zálibu
ve zbraních).
Ráno v 8 odstartovala hlavní část soutěže.  Na okruhu 10km bylo 14 zdravotnických úkolů a asi 6 nezdravotnických. Porod, zasypání pískem, podchlazení, akutní zhoršení chronického stavu, resuscitace dospělého, oživování  batolete, psychiatrický pacient, autonehoda, střelba na veřejné akci…. Skončili jsme někdy ve 4 odpoledne, vrátili jsme se totálně vyčerpaní.
Začali jsme chillovat na trávě a dopíjet zbytky alkoholu, nakonec nás sedělo asi 15 účastníků a bylo nám krásně.

Večer se pilo a ráno nás čekal brainstorming a vyhlašování. Sice jsme nevyhráli (kluci od nás z páťáku skončili druzí), ale odvážím si neskutečně moc zážitků, postřehů, tipů a vzpomínek.

Jo, jsem nadšený, namotivovaný, spokojený.

Jedinou výtku mám k tomu, že za 6 měsíců nebyli organizátoři schopni dodat fotografie z akce.

Jinak všem vřele doporučuji

M. Stokláska

https://www.rescueteam.cz/

654 Total Views 2 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *