Štěstí v neštěstí aneb jak jsem se dostala na internu

Irenka- článekJsem absolvent LF UPOL 2013. Když se ohlédnu zpětně na těch 6 let studia, fakt jsem si je užila. Zvláště tu druhou polovinu, kdy jsme procházeli jednotlivými klinikami. I když se mi líbilo na hrozně moc z nich a utvrzovala jsem se v tom, že medicína je vážně to, co chci dělat, většinu této doby byla moje jasná volba pediatrie. Jednak jsem takový rodinný a hravý typ, na střední jsem třeba chodila pomáhat do dětského domova, do kojeneckého ústavu atp., a jednak jsem jako každá holka nad 20 let milovala dětičky. Samozřejmě, když k sobě budeme upřímné, biologické hodiny jsou sviňa.  

Celkem dlouho jsem si za tím stála a zoufale obepisovala všechny možné nemocnice po republice. Avšak takových nás v šesťáku bylo nepočítaně a roky před námi byla situace na dětských odděleních všech nemocnic stále stejná – absolventy moc nebrali. Po pár zkušenostech s  jednáním a vztahy ve větších nemocnicích jsem pak nabyla dojmu, že velká nemocnice není nic pro mě. Je tam jaksi uměle vytvořené více konkurenční prostředí, člověk ke všem těm starostem lékaře-absolventa musí řešit komu věřit, komu ne, bojovat o možnost atestací, dalšího vzdělávání, u chirurgických oborů o možnost udělat každý jednotlivý výkon a zlepšovat se tak.  Tak jsem nakonec skočila za primářem  interny v mém malém rodném městě na severu Moravy, v Šumperku, a zeptala se na místo. Upřímně… jeho první dotaz byl: „A Vám to rodiče dovolí??“  (Abyste byli v obraze, jsem z lékařské rodiny a on mě zná od dětství.) Tak jednou mně dovolili studovat medicínu, tak mně musí dovolit dělat internu v nemocnici, na kterou na maloměstě každý jen nadává, ne? 1.8.2013 jsem nastoupila do pracovního procesu. Nevím, pro někoho to může znít jako rezignace nad mým snem, jakože jsem slaboch, který to vzdal.  Jasně, taky jsem s těmito myšlenkami bojovala. Povím vám ale konec příběhu: Od 1.8.2013 jsem fakt šťastná.

Dali mě na internu-muže (nemáme rozdělenou kardiologii, gastroenterologii, nefro ani endokrino, máme jedno oddělení, kde ještě  další velkou roli hrají onkologičtí nemocní). Oddělení má 30 lůžek a jsme tam dva lékaři. Moje štěstí začalo už v tomto bodě. Moje kolegyně a sparing-partnerka v léčbě a pomoci pacientům je asi nejtrpělivější, nejhodnější  a nejspravedlivější paní doktorka na světě. Školu končila rok přede mnou, je to mladá holka, ale používá zdravý selský rozum v kombinaci s odbornými vědomostmi, jde jí o pacienty, není vyhořelá (a někteří i rok, dva po škole už jsou, vážně), má ráda lidi a jak jsem již zmínila- měla a má se mnou neskutečnou trpělivost. Jasně, máme ještě vedoucího oddělení a primáře, kteří za námi chodí pomoct, poradit a jsou neustále na telefonu. Jí jsem však kladla asi 10 000 otázek denně. A pořád se kamarádíme. 🙂

V druhé řadě jsem měla štěstí na sestřičky. Máme tam fakt skvělé slečny a paní. Hrozně jsem se bála, že si mě budou jako mladou, neschopnou absolventku vychutnávat a plánovala jsem si, jak si budu muset držet odstup a vybojovat si nějaký respekt. Nebylo tomu tak ani trochu. I ony se mnou měly božskou trpělivost, naopak mi poradily, komu si kdy zavolat o radu, jak to dělají jiní lékaři, učily mě píchat kanyly, cévkovat atd. Nezažila jsem sebemenší spor o nadřazenosti lékaře, či jak to vyjádřit. Naopak, spolupracujeme spolu, vím, kdy papíry potřebují ony a kdy já, které věci ode mě potřebují mít vyřízené co nejdříve. A z konferencí a seminářů jim vozím propisky. 🙂 Těch je vždycky málo. Možná nad tím někteří budou ohrnovat nos a někteří nevěřit, ale spadla jsem prostě do dobré party. Všichni si tykáme, jsme kamarádi. Máme skvělé vedení, lékaře i sestřičky. Míváme spousty sportovních i společenských akcí. Všichni si vychází vstříc. Jiná oddělení v nemocnici to úplně tak, jak naše interna nemají, ale velmi rádi se našich akcí účastní a občas nás pomluví, samozřejmě.

A pacienti??? Teď jsem se zarazila, že jsem se tak zapovídala o prostředí a zapomněla na své (převážně) dědečky na oddělení.  Teda, občas se vyskytnou i ročníky 83, 89, 91… ale těch mají plno na chíře, pro nás jsou sváteční. Logicky, často se vrací ti samí. Mám je ráda a snažím se jim pomoct za každou cenu. Vzhledem k tomu, že jsou to pacienti s infarkty, anginou pectoris, cirhózou, ren. insuficiencí, CHOPN, a to často v kombinaci, všichni úplně vyléčitelní nejsou. A o onkologických pacientech nemluvě. Často jim však tak zlepšíme kvalitu života, že dědečci vyskakují na nožičky a odhazují hůlky. 🙂 Z toho mám největší radost a jsem na sebe pyšná.  Nemluvě o tom, když přijdu na diagnózu či možnost léčby, na kterou zatím nikdo nepřišel a ona zabírá. Dokonce jsme už měli i poděkování v novinách. A ty obávané stížnosti? S těmi jsem ještě problém neměla. Mám moc ráda, když mi vykládají svoje životní příběhy, starosti, trápení a radosti (pak ovšem moje vizita trvá hodiny a musím zabrat jinde 🙂 ). Často potřebují v první řadě vlídné slovo, uklidnit… a Citalopram 20mg tbl 1-0-0. 🙂  Být na mužském oddělení je lepší už jen proto, že na všech pokojích jste mohli sledovat ZOH. Na ženách furt jely telenovely a šlágr.tv.

Samozřejmě, každý týden kontroluju parte ve městě a většinou tam najdu známá jména a tváře.  V rámci interny jsem totiž sloužící lékař i pro LDN. Ale každý jednou zestárne a zemře, hlavně jestli ty poslední měsíce a týdny prožili důstojně, netrápili se a byli mezi lidmi, kterým na nich záleželo.

O práci na příjmové ambulanci, na interní pohotovosti a o službách, to by bylo na další článek. Chtěla jsem jen shrnout ty dojmy z prvních měsíců.

Od mého nástupu na internu jsem si neskutečně srovnala priority, poznala spoustu skvělých lidí (jak už spolupracovníků, tak pacientů), zažila neskutečně silné veselé i smutné situace (nemyslete si, co já jsem se nabrečela první měsíce… popravdě, občas brečím i teď). Utvrdila jsem se v tom, že chci pracovat s lidmi a pro lidi. A zjistila jsem, že to, že den má 24 hodin, není limitace.

Přeju všem medikům, zvláště současným šesťákům, aby měli stejné štěstí v neštěstí jako já. 🙂

Irena Hajčmanová

 

2646 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *