S IFMSA PO ARABSKÝCH ZEMÍCH

Pokud máte rádi arabskou kulturu, jídlo, jazyk nebo byste se rádi přesvědčili o tom, jací jsou vlastně ti Arabové, o kterých téměř denně slyšíme v médiích, IFMSA každý rok nabízí několik možností, kam vycestovat. Omán, Kuvajt, Egypt, Tunisko, Alžírsko, Maroko, Libanon, Jordánsko. To jsou země, které se pravidelně objevují na seznamu stáží, kam je možné vyjet. Já za své studium navštívila 2 z těchto zemí – Maroko
a Jordánsko a obě vřele doporučuji.

 

 

 

 

 

 

30. 7. 2017, Queen Alia International Airport. Konečně vystupuji z letadla, které mě přivezlo z Vídně do Ammánu, hlavního města Jordánského hášimovského království.  Pro vstup do Jordánska je třeba mít vízum – buď si ho vyřídíte před odletem ve Vídni (v ČR jordánská ambasáda není) nebo po příletu na letišti, což byl i můj případ.
Před odjezdem jsem si pořídila tzv. Jordan Pass, který zahrnuje turistické vízum a vstupy do hlavních památek v Jordánsku. Cena je 70 jordánských dinárů (JD), tedy asi 2 200Kč. Jelikož je cena samotného měsíčního víza 40JD a vstup do Petry 50JD, který je rovněž zahrnut v Jordan Pass, rozhodně se jeho pořízení vyplatí.

Po příjezdu mě vyzvedla má kontaktní osoba a zavezla na ubytování nedaleko centra města. Na stáži bylo celkem 8 studentů, pro které měla IFMSA pronajaté 2 byty – jeden pro studentky a jeden pro studenty. 7 holek nás tedy bydlelo ve velkém bytě se
4 ložnicemi, 3 koupelnami, 2 obývacími pokoji a velkou kuchyní. Byt byl vcelku spartánsky zařízen – já po příjezdu neměla k dispozici žádné povlečení nebo peřinu, pouze špinavý polštář (IFMSA nás před příjezdem neupozornila, že bychom si měli přivézt vlastní, pouze jedné studentce její contact person, který byl zároveň šéfem místní pobočky, o tomto problému dal vědět). Naštěstí jsem přijela dříve a mohla mít přikrývku a polštář po studentech z července, kteří odjížděli. Ostatní srpnoví stážisté bohužel takové štěstí neměli. 1 student z naší skupiny byl ubytován v bytě s kluky z ostatních poboček IFMSA (v Jordánsku jsou 3 IFMSA pobočky).

Stáž jsem měla na oddělení ARO v Jordan Hospital. Do nemocnice jsem se dopravovala taxíky nebo pomocí Uber. I když nemocnice byla asi 30 minut pěšky
od našeho ubytování a ranní procházka by byla příjemná (jediná doba během dne, kdy byl čerstvý vzduch, jelikož silnice byly prázdné a venkovní teplota byla méně
než 30°C), začínala jsem v nemocnici v 6:45, tudíž jsem procházku oželela. Ze všech stáží, které jsem s IFMSA absolvovala, byla tato po klinické stránce rozhodně nejlepší. Lékaři umí anglicky (v Jordánsku se medicína studuje v angličtině), případně rusky. Všichni byli velmi milí a ochotně mi vše vysvětlovali a ukazovali. První týden jsem se spíše jen dívala, druhý týden už mě nechali zavádět kanyly, laryngeální masku
a nakonec i intubovat. Jelikož se končilo v momentě, kdy byla hotová poslední operace, zůstávala jsem v nemocnici z ostatních stážistů jako poslední, ale rozhodně to stálo za to. Pokud vás tedy zajímá anesteziologie, tak stáž v Ammánu všemi deseti doporučuji.

Odpoledne býval program, který nám buď zařídili místní studenti nebo my sami. Ammán je rozhodně zajímavé město a stojí za to ho navštívit, ovšem je pravda, že
na jeho návštěvu bohatě stačí týden.

Mezi největší negativa města patří nedostatek čerstvého vzduchu. Zní to asi zvláštně, uznávám, ale možnost se nadechnout něčeho jiného než výparů aut nebo cigaret mi chyběla po celý měsíc. V Ammánu sice jsou chodníky, ale nikdo po nich nechodí. Z části proto, že je opravdu po většinu roku příliš horko na to, se procházet po městě, z části proto, že na vás pak všichni pokřikují a troubí. Ve městě mají všichni auta, z nichž většina by rozhodně neprošla naší STK, o emisích ani nemluvím. Pokud vejdete do obchodu nebo nastoupíte do taxíku v domnění, že tam bude lepší vzduch, pletete se. Všude se totiž kouří. Prodavač v obchodě nebo řidič autobusu si neváhají v práci zapálit, takže po týdnu v Ammánu nebudete mít kousek oblečení, které by nebylo načichlé. Dokonce i místní studenti medicíny si zapalují jednu za druhou
a v nemocnici jsou na odděleních vyčleněné místnosti, kam chodí doktoři kouřit.

Na druhou stranu má ale Ammán své kouzlo, a pokud někdy budete přes Jordánsko cestovat nebo zavítáte do Izraele (která je co by kamenem dohodil), rozhodně ho navštivte.  Město bylo založeno před několika tisíci lety, zmínka o něm je i v bibli (město dětí Ammonových) a nachází se na sedmi pahorcích. Počet obyvatel je asi
5 milionů – samotných Jordánců je ovšem menšina, většinu tvoří Palestinci a část Iráčané, kteří do Jordánska uprchli za války v Iráku. Nyní je zde i velká skupina uprchlíků ze Sýrie, kteří se ale koncentrují v uprchlických táborech na severu země.  Co se lidí týče, tak jsme všichni byli překvapeni. Já jsem již byla z mých předchozích návštěv arabských zemí na pohostinnost arabských obyvatel zvyklá, ale i tak jsem v Jordánsku byla mnohokrát překvapena tím, jak se k nám, cizincům, místní chovali.
V centru města (nepředstavujte si krásná centra měst, jaká známe z Evropy, ale spíš divočejší ulice plné drobných obchůdků) vám na každém rohu nabízí místní kávu
a zvou vás do svých krámků. První den po příjezdu jsem šla do obchodu se suvenýry, kde nám prodavač kromě kávy rozdal zdarma magnetky. V obchodech vám prodavači budou nabízet odnesení těžkých tašek s vodami (ano, v celém Jordánsku není pitná voda) až do auta. A ty neuvěřitelné příběhy cestovatelů v arabských zemích o tom, jak zapomněli peněženku a byla jim vrácena s veškerým obsahem, jsou nejspíš opravdu pravdivé. Alespoň mně se stalo, že jsem v supermarketu měla za zboží zaplatit
11 dinárů. Prodavači jsem dala 20 a on mi podal několik papírových bankovek. Já měla plné ruce tašek, takže jsem si peníze nepřepočítala, schovala si je a z obchodu odešla. Po pár metrech na mě volal jiný prodavač z onoho obchodu a běžel za mnou
s 1 chybějícím dinárem, jelikož mi dali jen 8 dinárů. Tohle by se v Evropě nejspíš nestalo, že by za vámi z obchodu vyběhli s 30 korunami.

Co je třeba mít na paměti je, že Jordánsko je celkově drahá země. To mě docela překvapilo, protože i když je Ammán nejvyspělejším jordánským městem, ceny jsou zde neúměrně vysoké vzhledem k tomu, jak to ve městě vypadá.

Studenti IFMSA pro nás připravili program sestávající z výletů do Petry, Akaby a Wadi Rum, kam se sjeli všichni stážisté z Jordánska. Tento výlet je organizován v Jordánsku každoročně a je nezapomenutelným zážitkem, který ovšem doprovází nedostatek organizace. Zmatky začaly již při odjezdu z Ammánu do Petry. Původně nám bylo řečeno, že se pojede v 5 ráno, proto už o půl páté jsme se začali shromažďovat
na autobusovém nástupišti, kdy následovalo nepochopitelné hodinové čekání
na místě. Jak se vyjelo, tak se za 15 minut stavělo u malého supermarketu, aby si někteří šli nakoupit. Takže se místo v 5 ráno vyjíždělo až před sedmou. Problémy s organizací čehokoliv nás provázely celý měsíc. Nikdy se nic neplánuje dopředu.
A pokud ano, tak se to pak v daný den zruší. Většinou to je tak, že se přijde
z nemocnice na byt, pár hodin se spí a pak se začne řešit, co vlastně dělat. Já toho
po týdnu už měla dost, tak jsem si výlety po městě organizovala sama. Rozhodně doporučuji navštívit římské divadlo a citadelu v centru, návštěvu mešity Abdullaha I., kde vám zapůjčí abáju a případně pomohou uvázat váš šátek (abája má i kapuci, pokud šátek nemáte) a návštěvu vojenského muzea. Je zdarma, nenajdete v něm skoro žádné turisty (já byla v celém muzeu úplně sama) a je opravdu zajímavé.

Jordánsko je bezesporu krásná země, kterou stojí za to navštívit. Co se týče praxe v nemocnici, tak tu hodnotím na jedničku s hvězdičkou. Ostatní stážisté na jiných odděleních nic praktického neprováděli a vždy končili v nemocnici brzy, proto doporučuji oddělení anesteziologie. Pobočku IFMSA hodnotím trojkou (ačkoliv mezi místními studenti byli tací, kteří se nám věnovali a snažili se nám ukazovat krásy Ammánu). Srovnávám ji s mými předchozími stážemi, kdy místní studenti dělali vše proto, abychom si stáž užili co nejvíce, ovšem v Jordánsku tomu tak nebylo (přeci jen posezení s vodní dýmkou každý večer není po pár dnech bůhví co).

Pokud jste dosud nenavštívili žádnou arabskou zemi a říkáte si, že stáž s IFMSA by mohla být dobrou příležitostí, rozhodně doporučuji Maroko. Poprvé jsem tuto zemi navštívila v roce 2015, kdy jsem tam jela navštívit marocké kamarády, které jsem poznala na předchozí IFMSA stáži v Rusku. O rok později jsem tam strávila měsíční stáž v Rabatu, která byla opravdu perfektní. Stáž v nemocnici byla neuvěřitelná zkušenost. Pracovala jsem na oddělení urgentního příjmu ve státní nemocnici (v Maroku, stejně jako Jordánsku a dalších arabských zemích jsou nemocnice státní a soukromé – soukromé nemocnice vypadají jako ty naše evropské, státní si nepřejte vidět). Oddělení bylo vybaveno asi jako za války (nebyly rukavice, dezinfekce pro pacienty ani pro lékaře, jehly se opakovaně používaly k zašívání ran, anestetika byla zbytečný přežitek) – předpokládám, že ani lékaři bez hranic nepracují v takových podmínkách. O pacienty se starají příbuzní z důvodu nedostatku sester. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost vidět, jaké jsou podmínky v nemocnici v zemi, která patří mezi nejvyspělejší země Afriky. Ze všech studentů jsem byla ve státní nemocnici jediná, jelikož se pro stáž v nich vyžaduje znalost arabštiny nebo francouzštiny. Anglicky tam totiž nikdo neumí.

V Maroku můžete absolvovat IFMSA stáž v mnoha městech, z nichž rozhodně 

doporučuji Rabat. Je to hlavní město, jehož výhodou je minimum turistů (ti míří do Marakéše nebo Casablanky). Místní pobočka nám připravila spousty výletů, které plně hradila, takže jsme strávily 2 prodloužené víkendy v Marakéši a Chefchaouenu na severu země. Jeden prodloužený víkend jsme jeli na jih země, kde jsme putovali na velbloudech a spali v poušti. Samozřejmostí byly každodenní organizace výletů po městě, případně nás místní studenti zavezli na nedalekou pláž mimo Rabat.

Co do organizace je tedy Maroko něčím nevídaným – od příjezdu, kdy vás studenti vyzvednou na letišti nádraží až po poslední den je vše pečlivě zorganizované a tudíž si právem zaslouží několikrát podtrženou jedničku a já tuto stáž všem doporučuji.

Další informace o mých stážích v Maroku a Jordánsku najdete na webu Centra pro výuku cizích jazyků.
Maroko: http://cja.upol.cz/bezhranic/holubnik/201-250/holubnik_242.htm
Jordánsko: http://cja.upol.cz/bezhranic/holubnik/251-300/holubnik_275.htm

Eva Mnacakanová
6. ročník

 

682 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *