Rallye Rejvíz – vrchol urgentní medicíny

Rallye Rejvíz je prezentována jako jedna z největších a nejprestižnějších událostí
v urgentní medicíně a přednemocniční neodkladné péči nejen v ČR, ale i v Evropě, a to
i vzhledem ke své bohaté mezinárodní účasti. Absolvovat tuto soutěž je nejen snem, ale zároveň i povinností každého zapáleného zájemce do oboru.

Pamatuji si, jakoby to bylo včera, ale je to už skoro 9 měsíců. 25. května roku 2016 jsme se společně vydali 3 medici z 5. ročníku do Jeseníků vstříc novým zkušenostem
a poznání. Našim cílem byla vesnička Kouty nad Desnou, malebné místo, které je velice dobře známo jako středisko zimních sportů. Cesta autem z Olomouce zabere
v létě zhruba 90 minut. Cesta utekla rychle a po příjezdu na místo se nám odkryl pohled na obrovský areál, který byl dokola lemován kopci. A tady je jeden paradox. Událost se konávala v Rejvízu, ale pro zvyšující se počet účastníků byla přesunuta právě do Koutů, neboť kapacity zdaleka nestačily těm současným.

Jakmile jsme se pokochali krajinkou, nastal čas na registraci a ubytování se. Tady bych chtěl pouze zmínit, že je dobré si nechat časovou rezervu alespoň 90 minut, neboť účastníků není málo, areál je velký a než naleznete pokoj a trochu se zorientujete, tak můžete prošvihnout začátek. Mluvím o tom, neboť MUC. program začíná vždy první den ve 12:00 a zpravidla po 20. květnu, od středy do neděle.

Vlastní ubytování je skromnější, ale naprosto dostatečně. Člověk stejně nemá čas se zdržovat na pokoji, není na to čas. Ten se najde až pozdě večer, když už jsme byli společensky unaveni, ale hrdlo by ještě něco málo sneslo. V tomto případě je pokračování na pokoji, jako kdysi na školních výletech, ideální. A jak je známo, alkohol sbližuje. Co se týče stravy, organizátoři se maximálně snažili prezentovat českou kuchyni, což nebylo špatné, a i zástupci z Japonska, USA a Kanady si ji pochvalovali.

Jak jsem uvedl výše, začínali jsme ve 12 hodin praktickým nácvikem. Zde si člověk zopakoval resuscitaci, zajišťování dýchacích cest, polohování pacienta a mnoho dalších věcí. Zde přichází z mé strany zásadní věc a to je délka praktického nácviku. Na studentském maratonu v Biskupicích byly praktické přípravě věnovány celé 2 dny a i naprostý „analfabet“ se naučil rozšířenou první pomoc. Na Rejvízu nás doslova odbyli, šlo spíše o rychlé připomenutí základních věcí a celá tato příprava trvala snad jen 2 hodiny.

K soutěži nastoupilo celkem 7 týmů, není to mnoho, bývalo i 3x více, ale v době konání státnic to prostě nikdo moc nechtěl riskovat. Týmy byly vždy po 3 a soutěžilo se v 7 disciplínách a každá byla úplně jiná. Setkali jsme se s interním pacientem
s hypertenzí, kde bylo vše orientováno hlavně na důkladnou anamnézu a fyzikální vyšetření, s infarktem myokardu u slepce, kde se velice pečlivě hodnotil i přístup k nevidomému. Nechyběla ani klasická resuscitace pro zástavu srdce, otrava dítěte antiarytmiky, přímá konfrontace s psychiatrickým pacientem nebo třeba sesunutí svahu pod rodinou, či hromadné neštěstí, kdy počet zraněných mnohonásobně převyšoval počet zachránců. Úlohy byly hodně pestré, ale taky dost časově omezené. Přiznejme si, 10 minut na úkol není mnoho, obzvláště pokud máte na starosti více pacientů. Pokud jde o samotné hodnocení, v úvahu se bere strašná spousta věci: kontakt a komunikace s pacientem, týmová spolupráce, rychlost stanovení předběžné diagnózy a terapie, jejich správnost, správně odebraná anamnéza a provedené fyzikální vyšetření atd. Jak je možno vidět, bylo toho vskutku mnoho a úlohy byly koncipovány tak, aby Vás co nejlépe prověřily. To bylo vše k soutěži, bohužel se konala jen denní etapa a noční ne, což bylo obrovské zklamání, neboť noční etapy mají své kouzlo. Jednak jste po celém tom náročném dni utahaní a jednak pobíháte
s minimálním vybavením v terénu a musíte si s tím vystačit.

Jakmile dokončíte vlastní soutěž, čeká Vás následující den příprava úloh pro RZP
a RLP, budete se tak sami podílet jako figuranti a někteří zručnější nebo spíše „vyvolení“ i jako rozhodčí. Dokonalá příprava zpravidla zabere celé odpoledne. Nedivte se! U akce takového formátu musí klapat všechno do puntíku. V pátek je den D pro všechny účastníky, s výjimkou mediků. Soutěž trvá od brzkého rána a většinou až do pozdního odpoledne, někdy až do večera, což se ale zase odvíjí od počtu startujících. Já měl to štěstí, že jsem byl přiřazen do mezinárodní soutěže a pomáhal jsem soutěžícím jako paramedic při evakuaci většího počtu lidi ze zóny, která byla zamořena chlórem. Samozřejmě záleželo na tom, zda-li si mě soutěžící vyžádali. Bylo to dosti zajímavé, veškerá konverzace byla v angličtině, což nebyl až takový problém, pokud Vám tam nepřišli soutěžící z USA a Kanady. Ten přízvuk, to bylo peklo… Nicméně všechno se zvládlo na jedničku a večer po pár pivech už nikdo přízvuk neřešil.

Sobotní dopoledne se neslo v duchu debriefingu, kdy tvůrci jednotlivých situací referovali o správnosti a nejčastějších chybách při plnění úkolů. Z mého pohledu se moc nediskutovalo, respektive připomínek nebylo mnoho. Dle mého názoru se
u některých úloh vyskytlo několik správných postupů, ale bodován byl jen ten jeden, který stanovil autor úlohy. Tady se jen ukazuje, že existují jisté „nacvičené“ algoritmy a trochu se „zabíjí“ individuální přístup a selský rozum, ale to je věc názoru…

Odpoledne to přišlo. Vyhlašování umístění v jednotlivých kategoriích. To byla neskutečná paráda, všechno se neslo ve slavnostním duchu a všichni netrpělivě očekávali, jak to dopadlo. S kluky se nám podařilo dosáhnout krásného výsledku, 2. místo bylo nad očekávání. Pocity byly naprosto nepopsatelné, obzvlášť poté, co jsme dostali 1,5 litru sektu a mohli pěkně pokropit diváky.

Pokud bych to měl celé shrnout, jedná se o povedenou a hlavně dobře organizovanou událost. Rozhodně bych účast doporučil všem medikům i těm, kteří se urgentní medicínou živit nebudou, neboť první pomoc a akutní stavy by měli ovládat všichni! Hlavně se setkáte s rozmanitými úkoly a rozsáhlou dif. dg., potkáte mnoho lidí a zjistíte, jak to funguje i v jiných zemích. Výhodou je ukončený 4. ročník, ideální je jet po 5. a 6. ročníku, kdy už toho člověk přeci jen dosti ví. Nechci odrazovat studenty nižších ročníků, ale dle mého by se hodně trápili a v tom jsou na první seznámení se
s urgentem lepší Biskupice. Bohužel hlavními negativy jsou startovné a doslova žalostná praktická výuka (pokud to srovnám s Biskupicemi) před vlastní soutěží, jde čistě jen o tu soutěž. Ono totiž skoro 5 tisíc korun na 4 dny za 1 osobu není málo a už vůbec ne pro studenty.

Lukáš Smrček

 

http://rallye-rejviz.cz/

1871 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *