První tři měsíce doktora

Právě mi končí zkušební doba, pracuji „už“ tři měsíce na Novorozeneckém oddělení FN Olomouc. To zaslouží ohlédnutí za onou kratičkou zkušeností. (Je to malý, malinkatý krůček pro nemocnici, ale obrovský skok pro tele jako jsem já.) Prý byste si o tom rádi něco přečetli, tak se podělím.

Začalo to úvodním školením, kde jsem dostal razítko a vizitku. Doma jsem pak orazítkovával A4, podepisoval se a koukal na razítko MUDr. Jakub Lasák jako na zjevení, tetelil jsem se. (No a? Jak jste se v prváku cítili, když jste poprvé procházeli chodbou na pitevně v bílém plášti? Ruku na srdce.) Nejprve jsem se podepisoval celým příjmením Lasák. Už druhý den v práci jsem podpis zkrátil na La. Zatím se držím, ale zaručeně přijde fáze L plynule přecházející do otiskovávání inkoustového palce.

Ono je toho papírování totiž opravdu hodně. Příklad. Každé ráno propouštíme 5 – 12 novorozenců. Na jedno propuštění máte orazit a podepsat: 2x kalmetizační dotazník, 1x souhlas s hospitalizací, 1x souhlas s odebráním screeningu, 1x propouštěcí zprávy (dáváme dvě), 2x číselník výkonů a záznam o hospitalizaci, 1x UZ screening ledvin, 1x nález při propuštění a 1x denní záznam. Ha!

Ale zpátky na začátek.

První den, cestou do práce, mě jímala hrůza, snad větší než před státnicemi. Tohle přece nemůžu zvládnout! Obavy byly naštěstí zbytečné. Sestřičky se o mě staraly jako o naše malé pacienty (Ne, neutíraly mi zadek, ani nepřebalovaly!). Ale trpělivě koukaly, jak neohrabaně vyšetřuju, jak se zamýšlím nad každým slovem, které píšu do dokumentace.

Kolegové se zas usmáli, ukázali, poradili. Mám v nich naštěstí oporu a můžu se na ně kdykoli obrátit. Samozřejmě jsou situace, kdy si musíte poradit hned a poradit si sami, než někdo doběhne. Vřele doporučuju zvládnout všechny urgentní situace, které se ve vašem vysněném oboru můžou vyskytnout (a naučit se nazpamět freeset vašeho zkušenějšího kolegy!!!). Příkladem budiž to, že jsem resuscitoval už několik novorozenců.

Klasický myšlenkový rollercoaster těch prvních dní byl:

Prý jsem doktor, haha.

Wuhů, jsem doktor!

Tyjo, já jsem vlastně doktor…

Hmm.

Já jsem FAKT doktor. Opravdový.

Sakra!

Kdo tohle mohl dovolit?!

S nástupem do práce přicházejí samozřejmě další zásadní otázky.

Kde je záchod? Jak si objednám oběd? Kde seženu směnné prádlo? A kde že byl ten záchod? Můžu si tady udělat kafe? Mé nevyslovené tužbě, jakou jen touha po kofeinu může být, odpověděla naštěstí staniční sestra Janička: „Kubi, dáš si kafe?“ Nejlepší kafe na světě! (Teď sem tam vařím kávu já, je to malé gesto, ale dáváte tím najevo, že nemáte nos nahoru. A že pro to nemáte důvod je všem rozumným začínajícím doktorům jasné.)

Do skříňky s hrníčky, které na oddělení máme, jsem ten svůj s pompou přinesl už druhý týden a dmul se pýchou, že tam bude mít místo.

„Together, we will rule entire hospital!“

Co si všichni rádi přečtete jsou pikantnosti. Začnu zlehka. Neuvádím jména, snad to nikoho nenaštve a když, omlouvám se, ale jak se to stalo, tak o tom píšu. Lékařské tajemství budiž uchováno a pro více emocí doporučuji zabrouzdat na Modrého koníka.

Nejhezčí dojmy? Přijdu do pokoje za maminkou, abych vyšetřil její miminko. V postýlce je malý plyšáček mistra Yody. Moje srdce fanouška Star Wars poskočí. Když maminka vidí, jak se tvářím, povídá: „Tatínek nám ho tady nechal. Protože nás prý nemůže nechat bez ochránce.“

Aaaaahh. Chci obejmout tatínka, maminku i miminko. Kytičky, sluníčko, srdíčka.

Nejrozporuplnější dojmy? Pojídání kotyledonu placenty při zkalené plodové vodě. Propuštění novorozence na reverz podepsaný maminkou. Duly u porodu navrhující, že resuscitovat se bude na bříšku maminky.

Nejvíc zarážející dojmy? Po první, pro mě těžší, resuscitaci jsem jen seděl a dvacet minut čuměl do blba, neschopný se pohnout.

Nejsilnější dojmy? Rozprava s primářem o tom, jak moc je pro něj důležitá pohoda na pracovišti, lidský přístup, zdravý rozum. Mít primáře, chlapa na svém místě? A kolegy, kteří rádi pomůžou a poradí? K nezaplacení. Na všechno ostatní je tady MasterCard a informované souhlasy.

Nejzajímavější dojmy? Asi osmé dítě maminky ve dvaceti pěti letech.

Nejzábavnější? Při vyšetření byl novorozenec nějaký hypertonický, zamračený, jakoby ho něco trápilo. Prsk! A explozivně mi pokakal ruku a košili.

Nejpraktičtější? Když se začne chlapečkovi během prohlídky odlepovat penis od skrota, přikryjte ho rychle plínkou, protože co nevidět bude močotrysk.

Blížíme se ke konci článku, proto zvolníme a naladíme praktičtější notu.

Stresující záležitost, hlavně ze začátku, jsou pracovní telefonáty za účelem konzultace docentů, specialistů a prakticky kohokoli. Poprvé jsem sotva vyhrknul své jméno a pár zmatených informací. Zapomněl jsem zmínit, jestli je to vůbec novorozenec donošený, jestli to je kluk nebo holka, jaká byla porodní hmostnost nebo jestli tam byl i prenatální nález. Nebojte si to, co chcete, připravit dopředu. Představte se, řekněte, co byste potřebovali a odreferujte pacienta strukturovaně. Buďte připravení na doplňující otázky, například ohledně již provedených vyšetření či vašeho plánovaného postupu. Nebudete pak za voly – jako já.

Co se týče nějakého mého mírného pokroku (v mezích zákona), zatímco jsem první den jen nesměle orazítkovával první prohlídku fyziologického novorozence, tento týden jsem se na chvilku zarazil. Stál jsem u inkubátoru, v něm septický novorozenec. A snižoval jsem mu postupně kyslík z 35% až na vzduch. (Saturace 100% je fajn, ale přepálit kyslíkem? Zakazuje se!) Sám, z vlastního přesvědčení. Za další tři měsíce se té maličkosti budu smát, ale teď jsem měl ze sebe radost.

Závěrem bych rád řekl, že věty „Užívejte, dokud můžete. Tolik volného času jako na LF už nikdy mít nebudete.“ mě na škole strašně sr*ly. Ale pravda je, že je to tak. Režim mám sice pravidelný, ale z práce se vracívám o dost unavenější, než po praxi nebo přednáškách. Věřte tomu a hlavně: užívejte si! Nicméně nic není tak žhavé. S kamarády na pivo chodím pořád a rád. Dvakrát do týdne mám angličtinu (CAE that´s what matters) a co čtrnáct dní si chodím doplňovat dávku testosteronu na fotbal (Heja Opava!). Na zábavu a oddych si prostě čas najdu vždycky. Naviděnou na půlení.

A tím končím. Poslední, co bych chtěl napsat je, že se každé ráno do práce těším. A ať se stane Okamura prezidentem, jestli lžu!

MUDr. Jakub Lasák
Novorozenecké oddělení FN Olomouc
Centesimo LF UP

21425 Total Views 4 Views Today

komentářů 56

  1. Je naprosto normální že tzv.negativní revers podepisuje rodič, zajímalo by mě kdo by to podle vás měl dělat? Zároveň bych vám doporučila zapomenout na “maminky”. Toto osloveni je nevhodné (a neprofesionální i podle etického kodexu) a čím dřív si jej vymažete z hlavy, tím líp.

    1. Má to přece podepsat otec dítěte. Každý ví, že maminka je tvor značně nespolehlivý a před, během i po porodu nesvéprávný.
      A vůbec. Reverz by se měl zrušit úplně, rozhodovat může jenom doktor, ten má na to školy. Pacient má držet pusu a šoupat nohama.

    2. Mě by čistě ze zvědavosti zajímalo, jestli jste četl jako „muž od fochu“ knihy vašeho francouského kolegy Dr. Michela Odenta – Znovuzrozený porod, apod. Fakt mě to jen zajímá, jestli literatura „novolékaře“ obsahuje jen a pouze literaturu běžně doporučovanou na LF nebo se vzděláváte globálně bez ohledu na zvyklosti a stereotypy.

      1. Na prvním místě je pro mě zatím literatura čistě odborná – musím se toho ještě hodně naučit! Jestli knihu doporučujete, zařadím si ji na seznam. (Který se pořád rozrůstá, jak pozbývám volného času.)

        1. Pokud se k ni dostanete, myslim, že se Vám naskytne jiny pohled porod a prvni okamziky zivota miminek. A knizka bude urcite „ctivejsi“ nez odborna literatura. Jinak porod a cele tehotenstvi z pohledu ditete je krasne popsany v knize „Fascinujici mysl novorozeneho ditete“ od Davida B. Chamberlaina.

    3. Promiňte, ale váš komentář je jen důkazem, že to nemáte v hlavě v pořádku. Rodila jsem 2* a na oslovení “ maminko “ jsem byla náležitě pyšná. Vždyť býti maminkou svého dítěte je to nejkrásnější. To má větší cenu, než kdejaký titul že školy. A matka, která odmítá péči pro své dítě je hyena. To jen k negativnímu reversu pro novorozence. Takhle nesmyslně riskovat. Je to stejná blbina, jako rodit dobrovolně doma. Zbytečný hazard. Panu doktorovi přeji, ať mu jeho radost z práce vydrží až do důchodu. A nenechte se otrávit. Jsem zdravotní sestra, vím o čem mluvím.

    4. Bohužel z vlastní zkušenosti mužů říct ze pokud vás o půl třetí ráno vytáhnou k porodu a předtím jste paní ani neviděli tak je oslovení maminko to nejlepší co můžeme v danou chvíli zvolit…a v konečné fázi je mnohem důležitější to co se děje a jakym zousobem s nastavajici maminkou komunikujeme než jak paní oslovujeme… a tím to myslím teď gynekologa a ne pediatra … kazdy porod a kazda rodicka jsou jiné a je k tomu třeba tak přistupovat,ale ne hazardovat…osobně si myslím a mám tu zkušenost ze je třeba ženě vše vysvětlit a říct ji pro a proti… většinou se da domluvit a vyjít si vstříc ale bohužel jsou i případy kdy spolupráce úplně nefunguje ale i přesto se snažíme dělat maximum. I takové ze od porodu odchazim se skrabanci od nehtů,modrinou a totálně vystavena protože jsem uz 22 hodin nespala…ale ten pohled na zdravé dítě a zdravou matku je k nezaplacení :))

  2. I kdyby „maminka“ (tvor od prirody nesvepravny a vubec, je to jen zenska) chtela pojidat vlastni vykaly, tak Vam je do toho co?
    A uz mate takove ty vozicky, na resuscitaci novorozence, ktery je stale na pupecniku, jako ve svete? Jestli ne, nedivim se pozadavku resuscitovat na tele matky. Kde jinde by bylo diteti lepe? Snad ne u Vas, nekde daleko od matky.

    1. To snad nemyslíte vážně…. že ne? To může napsat jen naprostej dement a ignorant. Na resuscitaci potřebujete rovnou a pevnou podložku. Kde se taková plocha vyskytuje na těle matky? To se mi snad zdá. Tohle je opravdu příznak nesvéprávnosti….

    2. Prosim Vás, přečtěte si jak se ma resiscitovat novorozenec a pak tady pište takové blbosti..resuscitovala jste nekdy někoho?? Ja doufám ze ne, protoze by to byl jeho poslední zážitek v životě..

    3. Vy asi nejste zdravotnik, protože kdyby ano, takovou stupiditu nevypustite. A pokud jste zdravotnik-tak jste nikdy žádnou kpr neabsolvovala, protože by jste věděla jak se provádí. Takže nejste.

    4. Resuscituje se na tvrdé podložce. Když děcko nedýchá, je potřeba zakročit, kristova noho!

      Panu doktorovi přeju hodně zdaru a nadšení z práce, ve FN Olomouc jsem dlouho pracovala, ráda na tu dobu vzpomínám ☺

  3. Ty jo, že to vůbec zákon dovoluje! Reverz by měl podepisovat někdo svépravný, rozhodně ne nějaká maminka.Nejlépe jen doktor, jsem doktor.
    A ty duly to taky. To je šílenost, resuscitace na těle ženy?! 😮 To se dělá tak leda v zaostalých zemích jako je UK a jim podobný, to ať nám do Čech nikdo netahá!
    Taková skvělá péče tady je, snad to vydrží.

    1. Bohužel podle poslední neonatologické konference to vypadá, že ve FNOl to pěkně vlčí. Dokonce doktor odtamtud tam řekl “jsou to rodiče kdo mají zodpovědnost.” Je to přímo hereze.

  4. Jak to čtu, tak si říkám, že na té povinné vojně něco bylo 😀 I kluci, co šli studovat a vyběhali si modrou knížku, tak někde museli pár měsíců makat, takže si svou první zkušenost se zaměstnáním, kolektivem, vařením kafe a jednáním s běžnými lidmi z ulice odbyli už tehdy. Kluku ušatá, kdybys roznášel třeba chvíli poštu, tak těch úředních lejster podepisuješ denně 120 a ještě k tomu opisuješ číslo z občanky, vyplácíš důchody na korunu přesně a když se sekneš, musíš to doplatit ze svého. A můžeš si vybrat,jestli budeš mít nešikovné prsty v rukavicích, nebo zmrzlé bez nich.

    Z resuscitace na těle matky jsi nervózní, ale víš jak musí být nervózní ta žena, která zrovna porodila a někdo jí její dítě odnese beze slova pryč? Mysli víc srdcem a budeš mít svou práci nakonec i příjemnější. Co je pro tebe zase jen další šichta, je pro rodiny nejdůležitějším okamžikem jejich života významem srovnatelným se svatbou nebo promocí. Přistupuj tedy ke každé ženě a každému miminku tak, jako kdyby ti na pohotovosti přivezli nevěstu ze svatby, které zaskočila kůstka v krku, taky se budeš snažit co nejméně obtěžovat a zasahovat,aby jsi jim zbytečně nekazil jejich den, když už ho musí trávit v nemocnici.

    1. Podepisuju. Mrzi me, ze z clanku citim lehke pohrdani zenami, ktere chteji neco jinak nez lekari. Dula se v lekarskych kruzich povazuje za temer sproste slovo. Jestli by spis nez tento pristup nepomohla lepsi komunikace a snaha pochopit rodici zenu/cerstvou maminku. Zadna z nich nechce svemu diteti ublizit. Nekterym chybi informace a pak je Vasim ukolem jim je bez odsuzovani a vyhrozovani (coz se bohuzel casto deje) poskytnout, pokusit se vysvetlit Vas nazor. A je treba prijmout i fakt, ze nekteri rodice toho v nekterych oblastech vedi vice nez lekari. Cimz nijak nesnizuji Vase znalosti a schopnosti, jen se proste nektere veci na medicine neuci. Drzim Vam palce, at Vas neopusti humor, at jste schopen naslouchat a ucit se a at Vam vase prace prinasi radost, jednoducha urcite neni.

      1. Protože duly jsou u porodu většinou na obtíž, očkují rodičky proti radám a doporučení lékařů a porodních asistentek. A dost často má porod horší průběh než by mohl mít…

        1. Jste mimo, já s dulou rodila dvakrát. Byl to luxusní zážitek především pro mé děti, protože se narodily rychle a já byla plná energie a mohla jsem se jim věnovat.

    2. Kluk ušatá makal dvoje celé prázdniny jako dlaždič a dvoje celé prázdniny v kuchyni a souhlasím, že je to zkušenost k nezaplacení! K tomu papírování – já prostě popisuji moji práci, je to článek pro mediky. Nežiju v bublině, abych si myslel, že tíha byrokracie na jiné lidi nedoléhá. Bohužel doléhá na všechny. Mateřství vnímám jako jednu z nejkrásnějších záležitostí a podle toho se snažím chovat. Vidíte? Další věc, na které se shodneme. Ohrazuji se proti tvrzení, že je to pro mě „šichta“, protože není a je mi líto, když mě takhle osočujete. Rodiče odcházejí po propuštění domů a usmívají se a tisknou mi ruku. Miluju svoji práci!

      1. Dobrý den pane doktore. Nic si nedělejte z těchto komentářů pod tímto Vámi krásně napsaný textem…Ve zdravotnictví pracuji již přes 15 let na dětském ARO. Vnímání laiků je čím dál šílenější a často proti pochopení zdravého rozumu. Vše je o vzájemné komunikaci a respektu. Na základě všech možných organizací zastávající lidská, pacientská a rodičovská práva až do morku kostí, kde chybí zdravý selský rozum, je přístup lajků, biomatek, sluníčkových jedinců, atp. prazvláštní… Nenechte se těmito názory rozhodit. Udržte si i do budoucna tento pokorný přístup ke svým služebně starším kolegům jak z řad lékařů, tak z řad nelékařského zdravotnického personálu a stejně i ke své profesi, pacientům a příbuzným svých pacientů. Takoví kolegové a lékaři jsou k nezaplacení. Zdá se, že máte štěstí na kolegy kolem sebe. Přeji hodně štěstí a ať Vás profese lékaře naplňuje celý dlouhý život.

        1. Bára – nejlepší nejerudovanější a nejreálnější komentář. Lépe se to napsat nedá. Pane doktore, nenechte se z nechutit a zachovejte si Váš smysl pro humor! Držím palce.

          1. Moje řeč, přidávám se a panu doktorovi přeji hodně pracovních úspěchů.

        2. Dobrý den.
          Nerad obvykle vstupuji do těchto diskusí, ale po přečtení všech odsuzujících komentářů jsem se chtěl ozvat a sdělit, že po 25 letech práce ve zdravotnictví jsem článek pana doktora četl rád a říkal si, že jej psal zase někdo mladý s dobrým srdcem, zájmem o profesi a s láskou k lidem. A to mě těší, protože ne všichni zdravotníci takoví jsou. Paní Bára mě předběhla napsala to lépe než bych dokázal. Děkuji za takový text a panu doktorovi přeji, aby se nenechal odradit a byl stále stejně nadšený do své práce.

      2. Milý Jakube. Váš článek se moc hezky četl. Je z něj cítit pokora k té naší řeholi. Je z něj cítit lidskost a hlavně hrdost a láska k našemu povolání. Bohužel žijeme v době, kdy více než lidský rozum /ne/fungují definice a nařízení, kdy ukázat lidskost, tím, že novopečené mamince řeknete maminko. Je mi smutno z těch komentářů, které píší většinou ženy, a většinou zdravotníci. Nejspíš neschopni citů, jakéhokoli lidského přístupu, ale za to znají všechny definice a standardy z paměti. Nenechte se jimi, pokud takové potkáte, otrávit. Zůstaňte citlivý „ucho“ třeba až do důchodu. Maminky Vás budou milovat. A kolegyně sestřičky taky… 😉 Tedy doufejme, že většina. Hodně štěstí ve Vaší praxi a co nejméně smutných okamžiků. Dana Krásová

      3. Mily pane doktore La:-). Dekuji za prijemne cteni. Zdravotnik nejsem, ale jiz pet let se staram o partnera po CMP v apalickem stavu a bez humoru by to neslo. Rozporuplnych pocitu za tu dobu bylo mrte (napr.kdyz drtim rannich 10 piluli a pripadam si jak Marysa) a taktez pocitu hrdosti (u Vas kyslik, u me treba vyhodnoceni ze s buronilem krici uplne stejne jako bez nej tudiz je zbytecny..):-). Snad proto jste me krasne pobavil. Preji prijemne poznavani zazraku zivota a at Vam humor zustane i nadale. Mmch kamaradka rodila tzv. Lotosovym porodem, to doktori koukali a pri prohlidce ditete s placentou v balicku zonglovali a potili se…mnoho novych prekvapivych zazitku preji, ale radeji ty prijemne:-)

    3. Ty imbecile, kde bere§ tu drzost srovnávat nějakého pošťáka s lékařem? Pošťák je za papírování placen, lěkaře, který musí vyplnit denně desítky zbytečných papírů to udržuje v práci. Vysvětlovat něco o resuscitaci nemá smysl, nevíš, o čem mluvíš, resuscitace na břiše matky by byl poslední okamžik života pro dítě. Pochybuji, že by matka jásala, kdybych na jejím břiše zapla defibrilátor, byl by to poslední okamžik pro ní. Co se týče nevěsty, svatbu si už zkazila, kost je většinou potřeba vyjmout endoskopicky v celkové anestezii, takže pro ni svatba ten den skončila.
      A teď pro všechny ty trapné, přechytralé pisálky, kteří sice k medicíně nečichly, ale jsou prý chytřejší než dotyčný lékař. Tady jedem mladý, začínající lěkař moc hezky popisuje své první dojmy, nikoho nenapadá, nikoho nešpiní, jen popisuje své zážitky a tady se najde spousta idiotů, kteří začnou poučovat, kritizovat, i kdy jsou to absolutní laici s nevědí o čem píší. Nrchte si ty své laocké hloupé rady pro sebe a neztrapňujte se, nerozumíte tomu, nic neumíte, tak si nechte své diletantské rady.

    4. Pošta pro tebe- Ty imbecile, kde bereš tu drzost srovnávat nějakého pošťáka s lékařem? Pošťák je za papírování placen, lěkaře, který musí vyplnit denně desítky zbytečných papírů to udržuje v práci. Vysvětlovat něco o resuscitaci nemá smysl, nevíš, o čem mluvíš, resuscitace na břiše matky by byl poslední okamžik života pro dítě. Pochybuji, že by matka jásala, kdybych na jejím břiše zapla defibrilátor, byl by to poslední okamžik pro ní. Co se týče nevěsty, svatbu si už zkazila, kost je většinou potřeba vyjmout endoskopicky v celkové anestezii, takže pro ni svatba ten den skončila.
      A teď pro všechny ty trapné, přechytralé pisálky, kteří sice k medicíně nečichly, ale jsou prý chytřejší než dotyčný lékař. Tady jedem mladý, začínající lěkař moc hezky popisuje své první dojmy, nikoho nenapadá, nikoho nešpiní, jen popisuje své zážitky a tady se najde spousta idiotů, kteří začnou poučovat, kritizovat, i kdy jsou to absolutní laici s nevědí o čem píší. Nechte si ty své laické hloupé rady pro sebe a neztrapňujte se, nerozumíte tomu, nic neumíte, tak si nechte své diletantské kritizování.

    5. Já bych teda upřímně nechtěla být matkou, které resuscitovali dítě na břiše. Mít celý život před očima to bleděmodré bezvládné tělíčko, jak mu doktoři mačkají hrudníček a snaží se do něj dostat kousek vzduchu?
      Jednou ukázali dítě ve špatném stavu po vybavení z břicha mamince při císařském řezu, vedle seděl tatínek. Oba byli na omdlení. Dítě to zvládlo a dopadlo to dobře, ale myslím si, že na ten pohled nikdy nezapomenou.
      Nehledě na to, že často je třeba např. zajištění pupeční cévy nebo intubace, podání kyslíku, napojit na saturační čidlo, přístroj k podpoře dechu – a to máme teda na břiše provádět jak?
      Aby byla resuscitace efektivní, musí být k norovozenci dobrý přístup. Což při nahýbání se přes křeslo a matku prostě není reálné.

  5. Na revers si zvykejte pane doktore. Možná Vám jeden taky předám, až porodím druhého potomka. Nechci totiž zanedbávat toho prvního a nemocnice nemám ráda stejně jako oslovení ,,maminko´´. 😉

    1. Danielo, zvykej si na to, že pokud reversem ohrozíš svoje dítě, můžeš skončit v base a dítě ti bude odebráno. Už jsem to zažila a moc se těším, až se Ti to stane ty krávo nebeská.

    2. Danielo a proč vůbec budete rodit v nemocnici, když nemáte nemocnice ráda? Možná zajděte někam do pole odrodit ne 🙁 a tam vám nikdo maminko říkat určitě nebude

  6. Dobrý den,
    pokusím se odpovědět nějak hromadně, protože komentářů raketově přibylo.
    Děkuji za zpětnou vazbu, jen tak můžeme předejít nedorozuměním.

    Maminky (V práci je oslovuji příjmením. Máte, Mell, jiný nápad?) jsou skvělé a není hezčí pohled než na maminku s miminkem v náručí. Nekecám, miluji svoji práci a hlavně si uvědomuji, že chceme pro děti všichni to nej! Mrzí mě, jestli z článku vyplynulo, že pokládám maminky, jak zaznělo, dokonce za nesvéprávné, podřadné. Není tomu tak! To bych si musel nafackovat. Čtvrtina dětí, které odešly na reverz musely být bohužel akutně hospitalizovaní na dětském oddělení, protože kvůli žloutence nastoupivší letargie způsobila, že nepily a dehydrovaly se tak moc, že potřebovaly infuzi. Proto ty rozporuplné dojmy. Ale měl jsem i negativní reverzy, kdy jsem si s maminkou v klidu sedl, patnáct minut si popovídali a nakonec si podali ruku a popřáli si hlavně pevné zdraví a špatný pocit jsem z toho neměl. Není reverz jako reverz.

    Leono, k té placentě. Placenty pojídají a odnášejí si je i domů a nikdo neřekne ani „píp“, protože nám do toho opravdu nic není. Ale za můj osobní názor, zvlášť, když nezasahuje do přání rodiček, mě přece pranýřovat nemůžete. K tomu není důvod.

    Mell, náš primář je skvělý, citlivý člověk a jeho názory sdílím, protože k němu vzhlížím. Proč si ten vstřícný krok, tu větu, převrátíte do negativa, když je myšlena smířlivě a dobře? To je škoda.

    Ilono, já si resuscitaci na bříšku představit nedokážu. V doporučených postupech Evropské resuscitační rady (a UK) z roku 2015 se doporučuje pupečník přerušit a resuscitovat třeba na vyhřívaném lůžku (pragmatické důvody – snažší zajišťování dýchacích cest, vybavení po ruce). O vozících se guideliny nezmiňují. Zato se zmiňují o resuscitaci bez přerušeného pupečníku. Ale jen okrajově s tím, že není doposud jasné, jestli z toho dítě benefituje nebo ne a je potřeba tuhle možnost dál prozkoumat. Jestli máte odkaz na resuscitační vozíčky nebo nejlépe přímo na nějakou metodiku resuscitace na bříšku, napiště mi ji, prosím vás, do komentáře. Ze zájmu bych si to rád přečetl. Děkuji.

    Ještě jednou díky všem za komentáře. Přál bych si, abychom se o tom mohli pobavit bez negativních emocí, které kolem tohoto tématu víří. Článek jsem psal v dobré víře. Tak mi, prosím, pište taktéž s dobrým úmyslem.

    1. Článek se mi celkem líbí a jako lékařka jsem si podobnými pocity také prošla. Na druhou stranu chápu i pocity zde diskutujících matek, které cítí z některých slov neúctu, i když to tak zřejmě vůbec nebylo myšleno. Olomoucké neonatologie si velmi vážím za péči neonatálního hospicu, péče o rodiče dětí zemřelých před porodem a při porodu – to je věc jinde nevídaná a hodná následování.
      Co se týká resuscitace na pupečníku, je to obecně doporučený postup, pokud je technicky možný. Naše vybavení nám k tomu ale prostor nedává. Přesto vnímám, že je dítě odneseno k „resuscitaci“ často zbytečně a že by prospělo jen několik minut na pupečníku a taktilní stimulace, ev. odsátí z dutiny ústní. Pokud je vstupní Apgar pod 7, tak naopak byla resuscitace na výhřevném lůžku zřejmě potřeba. Atd, těch nuancí je tam vícero.
      Zadejte si do googlu : resuscitation with intact placental circulation apod. hesla, nebo https://www.youtube.com/watch?v=nvk-6nIYk2U
      https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4055396/

      Přeji Vám, ať Vás optimismus neopustí a nebojte se brát jako rovnocenné partnery i duly, matky, otce, ale i ty novorozence. Hodně štěstí.

    2. V případě že ženy oslovujete příjmením, je vše v pořádku, ale “maminkování” byste si měl vymazat z hlavy, jde o přístup který už jen přemýšlení v těchto mantinelech utváří. Ano váš primář je výjimečný člověk a je smutné jak revolučně ta jeho věta působila po přednáškách ve stylu “ale my máme za ty děti zodpovědnost.” Můj komentář o herezi, byl čistý sarkasmus. Kez by bylo víc takové hereze.
      Hodně štěstí ve vaší nelehké práci a ať nevyhoříte.

    3. Dobrý den,
      sice nejsem lékař, ale pouhá sestra z infekčního oddělení, takže zkušenosti a znalosti z novorozeneckého oddělení nemám. Nicméně mne Váš článek pobavil Každý má právo na svůj názor a stejně tak mají ostatní právo s ním nesouhlasit. Nic si z negativních komentářů nedělejte, buďte sám sebou a přeji, ať se Vám v další praxi daří a líbí jako do teď Pokud se rozhodnete psát další článek, moc ráda si ho přečtu!!

    4. Pane doktore, Vaše vyprávění je moc pěkné, jsem dětská sestra s dlouholetou praxí a také mám své zážitky z prvního nástupu. Z některých komentářů se mi chce zvracet a být Vámi, tak na ně ani nereaguji, nemá to smysl, většina hlupáků, kteří Vás tady kritizují či dokonce poučují, to stejně nepochopí, nemají dost inteligence a empatie. Jinak Vám z celého srdce přeji, aby Vám zůstala láska, empatie, nadšení a uspokojení z Vaší práce. Jste v tom nejkrásnějším oboru, tak si práci užívejte.

  7. Já bych ty komentare tady nebrala nejak útočne. Bohužel všechny ženy, který chtějí rodit jinak než je standart, jsou zvyklý bojovat, aby dosáhly svého. Ale jsem si jista, ze každá z nás bude rada za každýho mladyho doktora, kterej nebude arogantní, vyslyší je bez posměšků a nebude se bát přijímat novy informace např. ohledně přirozených porodu 🙂 Spousta z nás zná ze strany zdravotníků pouze usmesky, vyhrožování, vydírání a k tomu nepodporu a zastaraly informace.

  8. Souhlasím s tím, že taky naprosto nechápu, kdo tohle mohl dovolit 😀 negativní reverz podepisuje ve vztahu k dítěti matka, případně otec. Kdo jiný že. Ale tak beru, že začínající dr se jistě dovzdělá 🙂 Každopádně oslovení maminko si schovte pro tu svou. Jinak by se vám taky mohlo stát, že vám takto oslovená žena odvětí, že není vaše máma ale inženýrka xyz 🙂

    1. Sice jsem tu dlouho po napsání komentáře, ale snad budu na oddělení šestinedělí raději za maminku (dítě je na světě, jsem jeho matka, o tom těžko diskutovat) než za paní magistru, jak mě oslovovali při porodu prvního dítěte. Asi už měli s xyz inženýrkami své neblahé zkušenosti.

  9. Je fascinující, že v 21. století stále o přijetí na LF rozhodují jen nabiflované znalosti .. Bohužel osobnostními předpoklady a zejména psychickou vyzrálostí uchazečů se nikdo nezabývá. Je tragédií, že v medicíně působí lidé bez náhledu na své psychické procesy, bez schopnosti základní sebereflexe, bez potřeby osobnostního růstu. Do praxe se dostávají citoví adolescenti se spoustou vlastních nezpracovaných obsahů. Dočkáme se někdy toho, že bude pro všechny tzv. pomáhající profese nezbytnou součástí profesního vzdělání alespoň kratší sebezkušenostní výcvik a pravidelné supervize podmínkou výkonu práce?

  10. Já v tom textu především čtu, že lékař je taky člověk, že má emoce, které musí zvládat, a není to pro něj jednoduché. Lékař zcela jistě musí a měl by umět přijmout „bez keců a bez odsuzování“ negativní reverz, pokud jsou pro něj splněny zákonné podmínky, ale těžko mu zakazovat, aby z toho neměl těžkou hlavu. Může si být jistý, že vysvětlil rodičům všechna možná rizika na 100 % ?
    Být lékařem je velká zodpovědnost.
    A btw: oslovení „maminky“ mě vůbec neuráží, jak jinak jim říkat? Pacientky to nejsou, ženy je v tomto případě dost obecné . Tak jak?
    Jedině mě trochu zarazilo podepisování a razítkování souhlasu s hospitalizací při propuštění. Není na to trochu pozdě? 🙂

  11. Tleskám! S nadhledem a s vtipem sepsané! A propo, sama bych ženám zakázala podepisovat reverzy a v období porodu – vždyť ty hormony z nás dělají “nenormálně smýšlící osoby”! 🙂 Ale biomatky a různé jiné alternativky mají jiný názor.

  12. Vazeny pane doktore, diky za Vas lidsky pristup a drzim Vam palce do dalsich let. Je videt, ze mate skvely kolektiv a práce Vas bude bavit. Clanek je uprimny a pozitivni, drzim Vam palce. Lucka

  13. Dobrý den pane doktore, Váš článek mě pobavil a hlasitě jsem se u něj ve vlaku zasmala. Jestli jednou budu rodit, doufám, že narazím ve FNO na takového doktora jako jste vy. A vůbec mi nebude vadit, kdyz mě někdo osloví „maminko“. Přeji hodně úspěchů v práci. Eva Skurkova

  14. Krasny clanek, pane doktore. Jako sestra smekam pred vasim pristupem, musi byt radost pracovat na tomto odd. Co me vsak zarazi, jsou nektere komentare zde…. 🙁

  15. Proboha ženy. .pan doktor píše „maminky“ pouze v článku. .jinak je oslovuje příjmením! Jste jak hysterky tady. Je to fajn článek fajn mladého člověka, který sdělil něco ze svého nitra. Přeju hodně štěstí a síly v práci Katka

  16. Super článek
    Držím Vám pěsti, aby jste vydržel. Více takových lékařů, kteří svou práci berou s pokorou i humorem. Jako sestra z neo a pediatrického JIRP vím o čem mluvíte at vás provází síla

  17. Hezky clanek,pane doktore.Preji hodne stesti.Jsem cerstva maminka krasne holcicky a osloveni „maminko“ ve spitale me vubec nevadilo.Proc jako?Vzdyt jsem se stala prave cerstvou maminkou.Rozhodne me to osloveni neurazelo.A ten kdo tady pise utocne,negativne,je to asi proto,ze sam zije negativnim zivotem.Z Vaseho clanku je ale znat laska,radost,humor.Dekuji za clanek,krasny den,krasny cely rok 2018.

  18. Děkuji za vtipný článek. Ráda čtu knihy od lékařů – prozaiků. Papírová podoba má ve Vašem případě, pane doktore, tu velkou výhodu, že se k nim čtenář nemůže vyjádřit 🙂 Nadhled si uchovejte stejně jako zdravý selský rozum.

  19. Milý pane doktore,
    Děkuji za super článek. Pobavil, potěšil a vrátil mne ve vzpomínkách na porodní sál. Jsem ctyrnasobna maminka a jsem na to hrdá! Jsem zdravotník, takže vím, jak je to s razítkem a plně chápu, že je toho mnohdy hodně.
    Za oslovení maminko jsem byla šťastná, protože než by lékař /ka vyslovil moje jméno, tak si zlomí jazyk. Berte s nadsázkou.
    Přeji co nejméně negativních zkušeností a nepříjemných situací.
    „Buď něco dělej, nebo nedělej. Pokusy neexistují.“ Mistr Yoda
    S úctou a důvěrou v lékaře vloženou
    Gabriela Gololobová Freyová

  20. Zajímavý článek. V porodnici jsem byla za oslovení maminko ráda a i tatínek se dmul když jej tak oslovili. Kolik příjmení by jste si museli pamatovat? Natož když máme s dítětem příjmení rozdílné. Ostatní si uvědomte že popisuje své dojmy a nekritizuje správnost. Resuscitace novorozence na těle matky? Jako fakt? Lidi vzpamatujte se. Ano respekt k rodičům ale tady už jde o život dítěte!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *