Medička v akci – CAMP PEIRA 2017

Na akci Camp Peira jsem se přihlásila někdy v průběhu prázdnin. Mých posledních prázdnin před šestým ročníkem, které jsem si ještě v průběhu loňského školního roku představovala, jako nikdy nekončící pohodu a jedno velké nic nedělání, kterého se nebudu moci nabažit.

Během té nekončící pohody jsem stihla vypozorovat jednu věc. Medik, který je zvyklý být docela často pod palbou adrenalinu, se velice rychle začne nudit. Ano, i já jsem se jeden srpnový večer nudila a v tu chvíli jsem na stránkách Univerzity Palackého narazila na nábor k akci Campu Peira. Vojenské cvičení, kde budete v ozbrojeném konfliktu bojovat o své bezpečí. Co k tomu dodat, ideální program pro nudící se ženu.

Kdo o Campu Peira ještě neslyšel. Jedná se o celorepublikovou akci pořádanou Univerzitou Palackého spolu s Armádou ČR, Právnickou fakultou Univerzity Karlovy, Českým červeným křížem a Univerzitou obrany. Akce je zaměřená na problematiku mezinárodního humanitárního práva, uprchlického práva a na zdravotnickou problematiku v prostředí ozbrojeného konfliktu.

Nadšení z akce takového druhu u mě vyvolalo, řekněme malou euforii. Během té jsem se  stihla na Camp přihlásit, poslat motivační dopis, svůj životopis a ještě si představovat sebe samu plazící se pod ostnatým drátem pod palbou samopalů. Hladina adrenalinu se u mě začala pomalu vracet do normálu.

Akce se konala začátkem října ve vojenském prostoru Březina. Zúčastnilo se jí asi 35 dobrovolníků tvořících opravdu pestrou směsici lidí. Šlo o studenty právnické, lékařské, teologické fakulty, zahraniční studenty, ale také asi 60 profesionálních vojáků (právníků, zdravotníků či příslušníků bojových jednotek). Chvíle, které jsem pak netrávila ve své roli, jsem mohla s právníky probírat právo a historii a s vojáky zbraně a jejich zelený svět. Také jsem třeba zjistila, že francouzští studenti Erasmu buď nejsou z Francie, nebo že moje francouzština opravdu za moc nestojí.

Náplní Campu Peira byla simulace dvou scénářů, které se odehrávaly během vnitrostátního ozbrojeného konfliktu. V táboře s námi byl celý vojenský útvar, který se tímto připravoval na svou nadcházející misi v Africe. V rámci scénářů dobrovolníci dostali své role. Já jsem si vyzkoušela roli zdravotníka, který se ocitne v boji a musí se postarat o spousty raněných. V druhé části jsem potom byla civilistou, který se ocitne uvnitř válečného konfliktu v naší zemi.

Zdravotnická část Campu byla opravdu do detailů propracovaná. Nic podobného jsem nikdy nezažila. Většina dobrovolníků, až na 4 z nás zajímající se o zdravotnickou problematiku, byla dokonale namaskovaná válečnými zraněními.

My čtyři jsme se spolu s vojenskými záchranáři ocitli v situaci hromadné katastrofy, plné mrtvých a zraněných. Vojáci raněné přiváželi do tábora. Tam jsme je třídili podle vážnosti jejich zranění proto, abychom je později v táboře léčili vším, co má taková armáda k dispozici. Byla to zvláštní zkušenost. Ve zkratce bych ji popsala jako amputace končetin, pneumothoraxy a vyhřezlé střevní kličky, všude kam se podíváš.

 

V druhé části Campu jsme byli součástí scénáře válečného konfliktu. Byl zřízen uprchlický tábor střežený armádou, do kterého se většina z nás pokoušela dostat. My, jako dobrovolníci jsme v něm měli své role. Někteří z nás viagra online byli odsunutými osobami prchajícími ze svých domovů, jiní uprchlíky z cizích zemí, činiteli humanitárních organizací, či dokonce povstalci.

Šlo o téměř reálný scénář situace takového druhu, ocitli jsme se v přestřelkách, u výslechů, dlouhé hodiny jsme čekali na střechu nad hlavou a alespoň nějakou stravu.

Dopředu jsme podepsali potvrzení o plné duševní kondici, se kterou jenom tak nějaká hrůza nezatřese (pro medika naprostá samozřejmost). Vázáni mlčenlivostí sice nejsme, ale i tak nevím, do jaké míry odkrývat vše, co se s námi v táboře dělo.  Kdyby se někdo rozhodl, že si něco podobného vyzkouší v dalších ročnících, nechám si většinu akčních scénářů pro sebe. Ať se kdyžtak máte na co těšit.

Sečteno podtrženo se v táboře moc nevyspíte a hodně promrznete. Jde ale jen o jeden víkend, což je v porovnání s realitou, kdy se lidé ocitají v podobných situacích na dlouhé týdny, opravdu jenom skvělý zážitek.

Moc fotek z akce bohužel nemám. Naše telefony byly většinu času buď zabavené, nebo jsem prostě neměla kuráž mobil vytáhnout. 

Co si ale budeme povídat. Vyprávějte kamarádkám, že jste strávili víkend v táboře plném vojáků. To si prostě říká o nějakou dokumentaci. Tady je tedy pár mých fotek a zbytek z oficiálního zdroje. Přece jen někteří vojáci pracují v utajení a fotografie musely projít cenzurou.

Akce byla opravdu skvěle zorganizovaná. Moje pozitivní hodnocení získává díky více věcem. V prvé řadě díky krosně plné náhradního oblečení, které jsem měla na sobě vlastně úplně všechno najednou. Díky ochotě vojáků, mi ještě k 6 vlastním vrstvám, dvě vrstvy oblečení zapůjčit. Ve finále hlavně díky účasti nesmírně zajímavých lidí, kteří vám vyprávěním svých životních příběhů skoro vytřou zrak. Jednu z přednášek, kterými byl celý camp zakončen, měla zástupkyně  Mezinárodního výboru červeného kříže (ICRC) ze Ženevy. Ta vyprávěla své zkušenosti z míst, na kterých v posledních letech působila, jako například z Jižního Súdánu, Georgie, Kyrgyzstánu či bojů na Ukrajině.

Všem nadšencům pro akci, dobrodružství, akutní medicínu a menší davové šílenství tuto akci vřele doporučuji. Nakonec je to jeden ze zážitků, díky kterým možná i vy jednou budete při vyprávění svých životních příběhů někomu vzorem a inspirací.

Lucie Raszková
(6. ročník VŠEO)

https://sway.com/vd4LEOLrBUDp7GUy?ref=Link

1789 Total Views 3 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *