Jak jsem si žila svůj dánský sen

 Erasmus v Aarhusu 2017

Dánsko…nejmenší země skandinávské rodiny; kdysi domov Vikingů (nebo ještě pořád?); barevné domy v Kodani, které zná celý Instagram; Andersenův domov; pít jako Dán… To bylo asi všechno, co jsem o této zemi věděla, když se v prvním ročníku stalo mým snem tam jet. Viděla jsem ji v seznamu stáží a říkala si, že hned jak to půjde, přihlásím se na Erasmus! Jenže já to doklepala do třeťáku Dánsko nikde… smutním
a smiřuju se s představou studovat celou školu u nás.
    

Ale píše se leden 2016 a já zrovna na místě, které se dá nazvat doslova „in the middle of nowhere“ nacházím svůj sen opět na seznamu! S jistotou, že je to rozhodně osud, přes telefon a mail dávám dohromady formality a vše těsně v termínu dodávám na místa tomu určená – tady bych ráda poděkovala rodičům, kamarádům, předsedům spolků a studijním referentkám, kteří se všichni na mé rychloakci podíleli!

Probíhá výběrové řízení a rozdělení stáží a ani nemůžu sama uvěřit, že to vychází…
a jen o rok později sedím v letadle směr sever!

Prahu jsem opustila absolutně zasněženou a mrazivou, abych, samozřejmě vybavená nejteplejší bundou, kterou vlastním a botami, s nimiž by se dal dobýt severní pól, dorazila do příjemných 12 stupňů a slunce v Kodani..(ale nenechte se zmást, krutá zima taky přišla a když jsem si to drandila na kole na ledu, byla jsem  za každý kus termoprádla ještě ráda :D). Čekala mě ještě pětihodinová cesta autobusem přes půl Dánska až do mé cílové stanice a domova v dalším půl roce – Aarhusu. (Jestli se chystáte vyrazit do Aarhusu teď, létá ČSA přímou linku Praha – Aarhus vcelku za lidový peníz ;))

Můj entuziasmus si však s čekáním a dlouhou cestou nic nedělal a užívala jsem si pohled na celou zemi. Překvapilo mě, že krajina Dánska se od té naší vlastně moc neliší. Pokud nejste zrovna u moře, kolem nějž se táhnou písečné i kamenité pláže nebo útesy, cítíte se, jako byste projížděli Vysočinou nebo podhůřím Beskyd. Všude kolem je zeleno, louky jsou lemovány většinou listnatými nebo smíšenými lesy
a pasou se na nich stáda dobytka a koní.

Emoce se ve mně samozřejmě přely. „Jaké to tu asi bude?“, „Neztratím se někde?“, „Bude to skutečně takové, jaké jsem si vysnila..?“

Naštěstí tady funguje ‚Buddy systém‘ a se svou mentorkou jsem si psala už několik týdnů. Její bratr mě i se všemi věcmi, které jsem dokázala nacpat do tří obřích zavazadel, naložil a odvezl až ke dveřím mého domečku. Takže aspoň to ztrácení se nekonalo J.

 

„Domeček“ je přesný popis mého ubytování. To mi sehnalo oddělení ubytování univerzity dávno před příjezdem. Je to nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak bydlet (vyjde na cca 2500 -3000 DKK). Kolejí je více druhů, u nás to byl domek pro dva, s jedním pokojem v přízemí, druhým v patře, kuchyní a koupelnou. Do centra je to sice dál, ale do nemocnice o fous blíž. Ale to nevadí, koupím si kolo a žádná vzdálenost mě nezastaví! 😀 A koupit kolo na začátku a na konci jej prodat je opravdu nutné, pokud nechcete ježděním autobusem úplně zbankrotovat…

 

Přijela jsem do Aarhusu o pár dnů dřív, tak se mi podařilo potkat ještě moji předchůdkyni Zuzku, která mi kromě věcí, které neměla šanci sbalit, s nadšením vyprávěla i spoustu zážitků. Bylo na ní poznat, jak si město zamilovala a já jen doufala, že to u mě bude stejné.

Letos jsem měla taky štěstí, že Aarhus byl městem kultury 2017. To znamenalo spousty a spousty kulturních akcí a ty odstartovaly právě můj první víkend v tomhle úžasném městě zahajovacím festivalem. Spousty lidí zaplnily centrum města k prasknutí, následovaly průvody alegorických vikingských lodí s malými lampionovými loďkami, takže ulice jimi byly úplně brázděny. K tomu znělo vyprávění vikingských legend a filharmonií hraná severská hudba. Nic kouzelnějšího jsem nikdy nezažila!
Díky Facebookovým skupinám se mi podařilo potkat některé nové zahraniční studenty a sousedy z kolejí hned po příjezdu, ale velké seznamování se rozjíždí s „Intro Days“, které pro nás fakulta přichystala. Přednášky o všem podstatném od rozvrhu až
po nejlepší bary ve městě. A k tomu ty nejlepší sendviče na světě! 😀

Myslím si, že organizaci mají Dánové asi i v genech… všechno mají do detailu a minuty nachystané, s každou informací přijde email a přesný návod
a nejlépe i mapa 😀 Takže se vám nestane, že byste se ztratili. A na Intro Days jsme se dozvěděli o  „studentském domě“, jehož pracovníci pro nás organizovali výlety (Legoland, Skagen..), Erasmus party, sportovní kluby apod. V jejich prostorách je taky bar, kde mají pivo ze všech koutů světa (tak kdyby se vám zastesklo po domově, můžete si dát Staropramen).

Bylo nás asi 25 cizinců, ale nejvíce nás překvapilo, že nemají žádný anglický program, jen prostě oznámili Dánům: „Tenhle semestr budete studovat v angličtině“. Takže není divu, že jsou na tom Dánové s angličtinou opravdu dobře, mluvit tu umí prakticky každý.

Začali jsme dvěma týdny přednášek.

Každé ráno se spolubydlící a zároveň spolužačkou Sophie (Němkou, milující kafe
a pivo) jsme nasadily helmy, zaply blikačky a v úplné tmě vyrazily do 7km vzdáleného nákupního centra Shopcentre Nord, kde se naše přednášky konaly. Ano, opravdu nákupní centrum. V posledních kilometrech jsem si do rytmu zpívala ‚Let’s go to
the mall‘ od Robin Scherbatské. Nejlepší na všem bylo, že pochopili, co studenti potřebují…kafe zdarma! Už kvůli tomu jsem dokázala některé ráno i vstát :D.

Když teorie skončila, strávila jsem dva měsíce na klinikách v univerzitní nemocnici (která je tak rozlehlá, že v ní všichni od doktorů až po sanitáře se vzorky jezdí na kolech a koloběžkách), nejdřív na pediatrii a pak gynekologii. A po tom, co jsem do té doby zjistila o dánské pečlivosti a připravenosti, vůbec mě nepřekvapilo, že organizace byla vážně skvělá. Každý z nás cizinců dostal svého dánského parťáka, abychom nebyli ztraceni, a také dokonale vypracovaný rozvrh. Kde to šlo, nechali nás skutečně prakticky něco dělat, přijímat pacienty, vyšetřovat, asistovat při operacích, psát dokumentaci. Často jsme byli první, kdo pacienta vůbec viděl. Co se mi ale v nemocnici líbilo nejvíc, byla celková nálada a komunikace, jak mezi doktory navzájem, se sestrami, pacienty i s námi studenty.

Je to dané asi dánskou mentalitou. Jsou upřímní, slušní, silní, ambiciózní a otevření
(i když to někdy na první pohled nevypadá). Měla jsem s místními lidmi jenom tu nejlepší zkušenost. Ať už s jinými studenty, doktory nebo kýmkoliv jiným. Nesnášejí small talk, ale jakmile zjistí, že jste pro ně zajímaví (a který cizinec není :D), budou se s vámi bavit moc rádi.   A pro slečny… kluci jsou většinou vysocí, urostlí, světlovlasí, modroocí a děsně rádi si sundávají trika 😀

 

Po klinické části nás čekaly ještě dva týdny „teorií“. To znamenalo třikrát týdně školu asi dvě hodiny denně různých seminářů soudního, genetiky a komunikace. Ty byly srovnatelné jako u nás, až teda na kafe zdarma na soudním 😀 a na skutečnou komunikaci na komunikačním semináři.

A po všech školních povinnostech přišly samozřejmě i zkoušky. Ty byly souborné ze všech našich předmětů a měly dvě části. První nás čekal test, multiple choice s jednou správnou odpovědí, který byl „open book“, takže jsme mohli použít jakékoliv knihy, poznámky i internet.

A o týden později zkoušky OSCE. Zkoušení jsme byli přímo na klinických případech, které jsme museli vyřešit přes anamnézu, vyšetření až po diagnózu a léčbu. Na každý jsme měli 8 minut, tak to bylo celkem náročné, ale když se vám to podaří, je to vážně super pocit ;).

A co jsem dělala kromě školy?

Učila se dánsky :D. Univerzita zajišťuje pro všechny studenty kurzy zdarma v jazykovce.

Poznávala Aarhus, který mě naprosto uchvátil. Je to město, které má všechno… moře, jediné kopce v Dánsku, historii, úžasně se skloubící s moderní architekturou, nejlepší hamburger na světě (v Burger Shack), letní sídlo královny, park plný jelenů, se kterými se můžete pomazlit, spoustu zeleně, studentů a cyklostezky úplně všude, na kterých se prohání tisíce cyklistů. Také hodně kavárniček, klubů a každý pátek medicínský bar přímo v areálu univerzity, který začíná hned po přednáškách a má nejlepší party
ve městě (samozřejmě :D).

Taky jsem cestovala, co to šlo, busem, autem i stopem. A díky tomu se projela i Teslou!

Určitě stojí za to vidět Skagen, místo na úplném severu, kde se potkává Severní a Baltské moře. Když máte štěstí, potkáte tam i tuleně. A můžete si jako suvenýr odvézt jejich slavné hodinky Skagen.

Pokud jste milovníkem H. Ch. Andersena musíte navštívit Odense s jeho rodným domečkem a krásným muzeem a sochami v řece, inspirovanými pohádkami 

Jestli chcete poznat trochu kultury Vikingů, jistě zajeďtě do Ebeltoftu, malebného přistavu se zříceninou Kalø v okolí; nebo do Aalborgu, kde najdete zbytky osady, dnes obývané jen polodivokými kozami. Ale upřímně, Dánové jsou Vikingové celým srdcem a jejich kultura na vás dýchne skutečně na každém rohu, ať se vydáte kamkoliv.

A samozřejmě, co by bylo Dánsko bez návštěvy Kodaně? Carlsberg muzeum je základ 😉 A pak můžete obejít všechna slavná turistická místa… Mořská panna a tak 😉

A taky je pravda, že na Erasmu se mi moji spolužáci z různých koutů světa stali druhou rodinou a protože jsme se snažili z našeho dobrodružství vytěžit co nejvíc a pořádně se poznat, pořádali jsme společné večeře, výlety a chodili na party, co to šlo.

Pronajali jsme si dům a strávili týden na nádherném ostrově Møn, naučili se pár tradičních dánských jídel, dobrovolničili na hudebním festivalu a fandili některým odvážným na půlmaratonu.

Každý den byl nabitý zážitky, lidmi, myšlenkami a emocemi. Všechno bylo víc skutečné, víc prožité, víc zapamatovatelné. Prostě jedny velké prázdniny, kdy jsem se bála, že mi uteče jediný okamžik…

Rozhodli jsme se žít ‚hygge‘!

Některé slovníky to překládají jako „pohoda“… ale podle naší koordinátorky Anny to neDán nepochopí :D.

Je to myšlení, při kterém je základem cítit se dobře při všem, co dělám. Ať už si doma vařím večeři, musím sedět dlouho ve škole, nevím, jestli chci jít do klubu nebo kina, chci si dát dobré kafe, ale mám velké praní… K večeři si můžu otevřít víno, pustit muziku, pozvat kamarádku a zapálit pár svíček (ty jsou základem všeho!), v Dánsku si po škole můžu posedět v knihovně v masážním křesle (vážně), jít do klubu, který je přes den kino a do prádelny, která je zároveň kavárnou.

Na základě hygge se dá oblékat, zařídit dům, otevřít restauraci, sportovat, vařit…prostě žít J.

…a díky tomu všemu (a také dalším věcem, které se sem nevešly) mám spoustu vzpomínek na celý život, seznam míst, kde musím navštívit své kamarády, „hygge“ pohled na život a sen se do Dánska ještě vrátit, a určitě ne jednou!

A „take home message“ na závěr?

Jeďte do Dánska, zažijte to, užijte si to a pak o tom všem vykládejte, protože jsem si naprosto jistá, že to jinak nebude! J

Pokud byste do Aarhusu měli namířeno a chtěli nějaké další informace, klidně se ozvěte a povím, co vím 😉

 

Tereza Hrabčáková
5. ročník

2376 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *