Gynekologie-porodnictví v brazilské státní nemocnici aneb milionová stáž

Toto léto jsem dostala příležitost odjet na stáž do brazilského města Vitória, které leží ve státě Espirito Santo. A jak jsem se vlastně do tohoto města dostala? Poté, co jsem úspěšně absolvovala anglický test, mi přidělili stáž, mohla jsem si vybrat celkem 3 města. Zezačátku jsem si řekla, že si vyberu to nejbezpečnější :D. No, upřímně, po hodinovém „googlování“ jsem zjistila, že v podstatě všechna města Brazílie mají v hodnocení bezpečnosti napsané „very bad“. Začala jsem tedy vybírat podle krásy. Zvolila jsem Natal, Fortalezu a Recife. Po měsíci čekání mi přišel email „gratulujeme, dostala jste stáž ve městě Vitória“. Wow, byla jsem zaskočena, město, které jsem chtěla, jsem nedostala. A víte co, nakonec jsem byla neskutečně ráda.

Vitória je malé město u pobřeží, hodinu letecky od Rio de Janeiro.  Velikou výhodou byla právě bezpečnost, ani jednou po celou dobu stáže jsem neměla pocit, že jsem v nebezpečí a lidi? Ti byli naprosto úžasní.

Mohla bych Vám tady psát o dnech strávených na překrásných plážích, o palmách, kokosech a nekonečných samba večerech, ale protože pár článků o Brazílii už zde existuje, rozepíšu se o nemocnici, ve které jsem strávila celý měsíc.

HIMABA neboli Hospital Estadual Infantil e Maternidade Alzir Bernardino Alves neboli státní nemocnice pro dítě a matku. Malá nemocnice, která má pouze dvě oddělení, gynekologie-porodnictví a pediatrie. Já stážovala na gynekologii a jsem za to nesmírně vděčná. Každý den jsem jezdila do nemocnice na 7:00 hodin Uberem. Proč Uberem? Moje hostfamily na otázku, jestli je bezpečné jet autobusem, odpověděla, že pro takového „gringo“ (cizinec), jako jsem já (vysoká, blondýna, modré oči, neznalá portugalštiny) určitě ne! Je pravda, že každodenní dojíždění se lehce prodražilo, ale bylo to rychlé a bezpečné. Hned první den po příjezdu do nemocnice mě sestry začaly oblíkat do sterilního a chabou angličtinou mi řekly, že musím odrodit dítě, protože lékaři jsou na sále a nikdo jiný tam není. Tak jsem odrodila své první mimino, no co! Nemocnice byla pro chudé lidi, co si nemohli dovolit jít jinam než do státní/ veřejné nemocnice a každý pacient vstupem do nemocnice souhlasil s přítomností studentů. Studenti tady dělali vše! Rodila jsem děti, šila poporodní poranění, vyšetřovala těhotné, převazovala rány, přijímala pacienty, dokonce jsem dělala i instrumentářku na pofiderním sále (pofidérní chápej bez dveří). Dokonce jsem si udělala „faux pas“ u chirurgického mytí rukou. Umývala jsem se běžným nám známým způsobem do chvíle, než na otázku, kde je dezinfekce na ruce, mi bylo zodpovězeno, že dezinfekci nepoužívají, ať si jen umyju ruce pod tekoucí vodou a navleču si sterilní rukavice. Rukavice při nasazování pokaždé ruply, a proto bylo zapotřebí alespoň dvou párů. Tomu já říkám brazilská asepse (nebo sepse, jak chcete). Vybavení nemocnice bylo bídné. V celé nemocnici nebyl ani jeden jediný ultrazvuk, k vyšetření polohy plodu jsme používali ruce, k zjištění fetální srdeční frekvence „old school“ sondu (žádné mamince se během porodu neměřilo kontinuálně KTG, wow!!!) a občas se stalo, že nám došly rukavice, nebo papírové podložky na lehátko.

Funny fact: Epiziotomie je v Brazílii považována za gynekologické násilí, každá pátá žena má syfilis, každá patnáctá je HIV pozitivní, kondomy jsou v Brazílii zadarmo, nástupní plat lékaře po škole je 10 000 Realů (60 000 korun).

To sum up, během mé měsíční stáže v nemocnice HIMABA jsem se naučila tolik, co by mi u nás trvalo i několik let. Zkušenost k nezaplacení, lidé naprosto úžasní, země překrásná.

Kateřina Uvírová 
6. ročník

805 Total Views 10 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *