ABSENCE – rozhovor se senátory AS LF

Každý student má právo být někdy nemocný, nebo jít na prohlídku ke svému zubaři, říkají studenti Eva Mnacakanová a Jiří Polcr  

Akademický senát LF UP. Pro někoho samosprávný zastupitelský akademický orgán veřejné vysoké školy /její fakulty, pro někoho velká neznámá. Je dobré se v tom trochu orientovat, protože AS LF tvoří celkem 36 senátorů, z nichž 12 je z řad studentů všeobecného a zubního lékařství. Funkční období je 3leté, proto v zimním semestru 2019 budou potřeba další aktivní studenti, kteří se zajímají o dění na lékařské fakultě a kteří by rádi svými myšlenkami, nápady a svým pohledem na věc přispěli k jejímu fungování. Studentské problémy typu nedostatek automatů na kávu nebo plně obsazená studovna však většinou neřeší senát. S těmito problémy se můžete obrátit buď na proděkany anebo je zmínit svým zástupcům ročníků (nebo senátorům), kteří se účastní dvakrát do roka schůzky s vedením fakulty, která je přímo problémům studentů vyhrazena. Jestliže však senátor usoudí, že téma je natolik vážné, že by si zasloužilo být prodiskutováno na jednání AS, může tak (po zralé úvaze a po diskuzi s předsedou AS) učinit. Své o tom vědí studentští senátoři, studenti 6. ročníku VŠEO Eva Mnacakanová a Jiří Polcr. Ti se rozhodli zpracovat problém absencí na naší fakultě, který následně prezentovali na posledním jednání AS LF UP, jež se konalo 22. 5. 2018, a nyní oba přijali pozvání do naší improvizované redakce, aby mě i vás informovali, jestli jejich snaha skončila úspěchem či nikoli. 

 

Ahojte Evo a Jiří, čí to byl vlastně nápad, zabývat se absencemi na naší fakultě?
Jiří: Ahoj, prvotní impuls vznikl z mé strany. Velký podíl však na tom má moje přítelkyně, která mi jednou oznámila, že za měsíc bude mít promoce. V Praze. Ve středu. Během semestru. Samozřejmě jsem řekl, že se to nějak zařídí. Ale sám jsem o tom úplně extra přesvědčený nebyl. Měsíc jsem řešil různé taktiky, jak přelstít 100% docházku, a pak začal onen první týden nového bloku, bylo pondělí a já stále nevěděl, jak to dopadne. Prvně jsem chtěl vše řešit lege artis, ale upřímně jsem nevěděl jak. Zajít někam osobně? Napsat mail? Zavolat? Na studijní? Sekretářce? Přednostovi? Garantovi výuky? Rozhodl jsem se, že raději uplatním svou dovednost, která jde medikům velmi dobře, a tím je sbírání razítek. Povedlo se a já dostal razítko i za středu. Uff.
S tématem „absence“ pak souvisí i nemocní medici ve výuce anebo na klinice, takže jsem se rozhodl, že je potřeba řešit všechno dohromady.
Probral jsem svůj nápad s Evou, dohodli jsme co a jak, potom jsme stvořili dotazník, který jsme sdíleli na fb skupinách všech ročníků na LF. Přesně za týden jsme nashromáždili 562 odpovědí a ty potom Eva odprezentovala sama na jednání AS, protože já odjel na zahraniční stáž.   

Jaký je tedy hlavní problém? Co vám přesně vadí?
Jiří: Ony jsou ty hlavní problémy dva. První se týká studentů v preklinické části, kteří během semestru nemůžou ani jedno z 15 cvičení zameškat, resp. můžou, ale pak si musí cvičení buď v ten samý týden v jiný den anebo pak až na konci semestru nahrazovat. Někdy je tato náhrada dřív, než se uděluje zápočet, který je nutný pro zápis na zkoušku, někdy taky ne.  A nikdo nechce mít špatný termín, všichni znají ty boje a vlastně vůbec obecně se člověk už od dob autoritářské anatomie necítí na fakultě zrovna v nejpřátelštějším a v nejjistějším prostředí, proto člověk raději do školy přijde, aby nemusel nic s nikým řešit, a kapénky mají rej. Víš, tohle je asi největší paradox všeho. My jsme na lékařské fakultě a první věc, co se učíš, je, že nemocný člověk by měl zůstat doma. Konečně chápu to s kobylou a kovářem.
No a druhý problém se týká blokové výuky, kde samozřejmě jeden týden marodit v dvoutýdenním bloku není možné. To chápe každý. Tady spíš řešíme to, že výuka probíhá zpravidla 15 týdnů, každý den, celé dopoledne. Každý musí jednou za čas zajít k zubaři, navštívit doktora specialistu, zajít na sociálku nebo na úřad nebo třeba právě jít jednou za život přítelkyni na promoci, hlídat doma jeden den mladšího sourozence, protože paní na hlídání náhle onemocněla, jít babičce na pohřeb. Každý pracující člověk si může vzít z jakéhokoli výše uvedeného důvodu dovolenou. Medik si musí počkat tři roky, než může zase ke svému doktorovi, a musí tři roky doufat, že mu v tu dobu nikdo blízký neumře. Samozřejmě je to trochu přehnané, všechno jde, ale člověk má plno komplikací a je to zbytečný stres na to, že každý jednou za čas potřebuje jeden volný den. Myslím, že z medika nebude horší lékař, když jednou propásne hodinové čekání na chodbě, aby pak mohl odebírat anamnézu ve čtyřech lidech.
Eva: Naprosto s Jirkou souhlasím. Na tento problém se dívám i z vlastních zkušeností. Pamatuji si, jak jsme se v prváku učili ve volném čase ještě na starém anatomickém ústavu kosti v maličké místnosti, kde jsme seděli i na zemi, abychom se tam vešli. Byla zima a polovina studentů byla nachlazená, takže se kolem mě neustále kašlalo a kýchalo a já se celou dobu bála toho, že něco chytnu. Toto se opakuje v podstatě každou zimu už 6 let. Před pár lety jsem nakonec taky onemocněla, měla jsem bronchitidu, se kterou jsem chodila na semináře a cvika, a ty záchvaty kašle nebyly příjemné ani spolužákům, ani vyučujícím, kteří mě posílali domů, ale na dotaz, jak budu řešit náhradu, mi neuměli odpovědět. Navíc, co si budeme povídat, představa, že ležím v nemocnici jako pacient a přijde mě vyšetřit medik, který má skelné oči a kapesník u nosu, není zrovna hitparáda. Samozřejmě důvodů pro absenci je více, to už rozvedl Jirka, ale ještě bych dodala i možnost chybět ve výuce z důvodu účasti na kongresu nebo konferenci anebo při pohovoru na pracovní místo v 6. ročníku.

Proč jste se rozhodli řešit něco takového až teď v 6. ročníku, když už z toho vlastně nebudete mít žádný prospěch?
Eva:  Asi to bude znít jako klišé, ale v senátu působím jako zástupce všech studentů a nikoliv jen mého ročníku, proto jsem ani nepřemýšlela nad tím, jestli z toho něco budeme mít nebo ne. Navíc jsem za ta léta poznala, jak probíhá výuka na pracovištích, jak je kolikrát obtížné si absenci domluvit a kolik stresu je s chyběním ve výuce spojeno. Když mě Jirka se svým nápadem seznámil, tak jsem byla hned pro, protože věřím, že bychom tímto mohli pomoci o něco ulehčit studium nižším ročníkům.

Evo, ty už jsi senátorkou druhé volební období, řeší studenti často na jednáních AS takovéto problémy?
Eva: Musím říci, že bohužel ne. Většinu studentských záležitostí probíráme v rámci setkání s vedením naší fakulty, AS se poté spíše zaobírá ekonomickými nebo legislativními aspekty fungování naší alma mater. V rámci AS fungují komise (ekonomická, pedagogická a legislativní – pozn. red.), ve kterých se studentští senátoři mohou více angažovat.

Myslíte si, že absence jsou opravdu takový problém, nebo se týká jenom pár jedinců?
Jiří: I když na fakultě existují jisté možnosti náhrady výuky, jsou vymyšlené tak špatně a neurčitě, že je nikdo nevyužívá. Potvrdily to i výsledky našeho dotazníku, které mě nemile překvapily. 97 % mediků bývá alespoň jednou za rok během výuky nachlazených. 40 % mediků má dokonce horečky, se kterými chodí do výuky. Z těch, kteří se vydají za svým praktikem, a ten jim samozřejmě řekne, že musí zůstat doma, ho jenom 5 % procent opravdu poslechne.
Stejně tak 66% studentů muselo omezit návštěvy u svého lékaře specialisty (zase ta kobyla). Mnoho studentů promeškalo nejen různé kulturní a význačné rodinné události, ale také akce pořádané univerzitou, Spolkem mediků, odborné kongresy atd.
Eva: Já si myslím, že se to opravdu netýká jen pár jedinců. Jednak o tom vypovídají zmíněná čísla z dotazníku, ale stačí se podívat kolem sebe. V preklinických ročnících absence nejsou takový problém, jelikož je možné si po domluvě nahradit výuku v daném týdnu. Kromě patfyzu, samozřejmě. Stačí se ale dostat do 4. ročníku a najednou zjistíte, že není kdy si výuku nahradit. S dalším blokem? Když mám v tu dobu výuku na jiném pracovišti? Když se podívám na svůj kroužek, tak vím, že během každého bloku nastal moment, kdy někdo potřeboval chybět, ať už byl důvod jakýkoliv.


Proč, když je to podle vás takový problém, se nikdo neozval dřív?
Eva: Přiznám se, že mě tato otázka už taky napadla. Za sebe můžu říci, že jsem 100% účast ve výuce vždy brala jako samozřejmost, se kterou se nedá nic dělat, maximálně doufat, že se s některým vyučujícím bude možné domluvit. Ono je taky možná lepší, že se tímto problémem zabýváme „později“, než vůbec.
Jiří: On je to problém, který se nedá prezentovat typem „Jo a medici by chtěli trochu volna.“ Když se to řeší, tak už se to musí řešit pořádně a člověk do toho musí investovat čas a svou energii a to se asi patrně nikomu nechtělo. Každý kdo s absencí měl problém, tak to nějak vykoumal a pak byl rád, že byl rád.  Já jsem to studium chtěl taky už upřímně nějak doklepat a nic neřešit. Když jsem ale viděl, kolik jsem měl já, a to jsem poměrně komunikativní člověk, problémů s vyjednáním jednodenní absence, řekl jsem si, že je potřeba něco podniknout. Navíc když v den mé absence poslal vyučující mé spolužáky po hodinovém čekání na chodbě stejně domů, protože měl hodně práce.  

 

Jak tedy, Evo, prezentace probíhala? Jaká byla reakce ostatních senátorů?
Eva: Musím říci, že všichni senátoři byli překvapeni, protože vůbec nevěděli, že nějaké potíže s chyběním ve výuce jsou. Na zasedání jsem prezentovala výsledky dotazníku a poté jsem zahájila na toto téma diskuzi, ve které se senátoři vyjadřovali tak, že o problémech vůbec nevěděli anebo že u nich na klinikách žádné potíže s absencemi nejsou. Bohužel to byli většinou zástupci klinik, kde právě ty potíže jsou, ale jelikož si málokdo ze studentů troufne jít za vedením kliniky požádat o den volna, proto o tom nebylo povědomí. Snažila jsem se celou záležitost podat tak, že to není snaha studentů vyhýbat se výuce, ale spíše bychom rádi nalezli řešení tohoto problému, což se bez diskuze neobejde. I tak se přiznám, že to nebyl jednoduchý úkol, protože jsem si tam sama u mikrofonu ve Velké posluchárně připadala, jako bych byla ten největší lajdák, který absence obhajuje jen proto, že se mu nechce do školy. Bohužel, někteří senátoři o možné absenci nechtěli ani slyšet, i když jsem třeba zmínila fakt, že v některých předmětech stojíme hodiny na chodbě a nic neděláme.

Jakým směrem se teď jednání budou tedy ubírat?
Eva: Po odprezentování na zasedání AS se mi ihned ozval pan děkan, který se mnou nejdříve řešil absence telefonicky, poté i v červnu formou schůzky, za což jsem velmi ráda. Jednak proto, že se o tomto tématu stále mluví, ale i proto, že se pan děkan o problematiku absencí osobně zajímá a snaží se hledat cesty, jak najít to správně řešení. Stejně tak mě kontaktoval i pan prof. Mihál z dětské kliniky, který je předsedou pedagogické komise, kde by rád absence rovněž probral. Já jsem členkou této komise, proto na následující setkání v zimním semestru diskuzi na toto téma opět oživím.

V prezentaci, která je mimochodem součástí zápisu z jednání a je veřejně přístupná, jste navrhovali jeden týden volna pro studenty 1. – 3. ročníku a 20 % neomluvené absence pro blokovou výuku.  Není 20 %, a dokonce neomluvené, absence poněkud, řekněme, smělé číslo?
Jiří: Smělé je a rozhodně bych si dokázal představit i jiné řešení. Předpokládám, že neomluvené absence, tedy že student do výuky prostě nepřijde, leží v žaludku všem doktorům, protože: „Já jsem to kdysi zvládl, tak to musí teď zvládnout taky. Studenti mají studovat.“ A studenti jsou flákači a medici ti největší. Klasika. Určitě jsem si vědom toho, že by se takové volno holt někdy zneužívalo na dospávání po flámu. Mimochodem otázkou je, jak často medik flámuje a jaký to má efekt, když opravdu druhý den v sedm ráno do školy přijde.
Eva: Jak říká Jirka, smělé to číslo sice je, ale podívejme se v reálu, co to číslo představuje. Pokud blok trvá 2 týdny, jedná se o absenci 2 dnů. V případě bloku na 3 týdny jsou to pak 3 dny. Možná to někomu připadá jako závratný počet dnů, ale mně ne a to ze dvou důvodů. Za prvé, pokud je předmět dobře vedený, přednášky jsou zajímavé a na cviku se k něčemu dostaneme, tak málokdo bude opravdu chybět oněch 20%. Za druhé proto, že pokud se stane, že onemocním, budu ráda doma alespoň ty první dva nebo tři dny, kdy je mi nejhůř, než abych musela chodit do školy nemocná nebo si složitě nahrazovat celý blok. Jen teda pro pořádek, kdo chce výuku flákat, tak už to stejně dávno dělá, ať jsou absence jakékoliv.

I ke mně se dostal dotazník, který jste rozesílali. Moc jsem nepochopil otázku, kde se ptáte, kolikrát člověk vyšetřil pacienta úplně sám. Tedy bez lékaře a bez spolužáků. Kam jste touto otázkou mířili?
Eva: Tato otázka se zaměřuje na každodenní průběh praktických cvičení od 4. ročníku, kdy se běžně chodí vyšetřovat pacient ve 4 nebo i více lidech. Já sama jsem za celé studium medicíny mohla vyšetřit pacienta sama jen jednou. Teď mě i napadlo, že kvůli navyšování počtů mediků v následujících letech bude možnost kontaktu pacienta jen s jedním medikem ještě větší vzácností.
Jiří: Přesně tak. Já jsem sám nevyšetřoval pacienta třeba ani jednou.  Ono se to nezdá, ale když máte kamaráda, s kterým dáte hlavy dohromady, tak to vyšetřování pacienta je ohromně jednoduché. V životě pak na to ale budete sami a myslím si, že by bylo dobré se to naučit už během klinické výuky. Má to být i trochu argument, že někdy by medik mohl ve výuce chybět, aby tam nebylo jaksi přeplněno. Když například ve tvé skupince pěti mediků bude některý den někdo chybět, tak máš jednoznačně větší šanci se dostat sám k jednomu pacientovi. A upřímně, vyšetřování pětkrát ve dvou nebo ve třech lidech se nikdy nevyrovná jednomu vyučování, kdy si můžeš vyšetřit pacienta úplně sám.  

 

Když teď znáte názory „protistrany“, jaký výsledek vaší snahy by vás nyní potěšil?
Jiří: Kdybych měl dělat kompromisy, tak budu rozhodně rád, za jakoukoli neomluvenou absenci. Klidně i jeden den za semestr, nejlépe pak pět, aby to pokrylo i ten jeden týden marodění v preklinice. Medik z Aše stejně doktora nenavštíví, takže zase nemocný do školy půjde. A v klinice ať má medik těch pět dní, které si může využít, kdy chce, ale smí v jednom bloku zameškat maximálně 20 procent výuky. Jsem i pro jiné řešení, ale ať prosím mladí lidé nezanedbávají své zdraví a nezameškávají promoce, křtiny, svatby, pohřby svých blízkých a ať je rodina při takových a dalších podobných radostných nebo vážných situacích spolu.  
Eva: Mě by v prvé řadě potěšilo, kdyby se o absencích opět mluvilo na dalším zasedání AS, které proběhne 2.10. Je to záležitost, která se nezmění za jeden, možná ani za dva semestry, ale pokud zde bude snaha hledat určitý konsenzus, tak se jednou změny dobereme, i když se to už nebude týkat ani mě, ani Jirky.

Díky za rozhovor.

Veškeré informace o AS LF UP, o jeho účelu, detailní zápisy z jeho jednání najdete na webové adrese https://www.lf.upol.cz/o-fakulte/fakultni-organy/akademicky-senat/
Jak se dočtete, všechna jednání jsou veřejná a do rozpravy se může přihlásit i jiná osoba akademické obce než senátor.

1238 Total Views 2 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *