Tipy, triky pro mediky aneb jak to chodí v Německu

Ahoj, jsem páťačka  a protože mě od začátku studia lákalo podívat se, jak se dělá medicína (no a taky spousta jiných věcí, než jen medicína, co si budem nalhávat…) jinde v Evropě, strávila jsem celý čtvrtý ročník jako erasmačka v německém Lipsku. V následujících pár řádcích se dočtete, proč jsem si vybrala zrovna Německo, jak se mi tam líbilo a co bych třeba udělala jinak, kdybych měla možnost se vrátit v čase.

Začneme tím, proč jsem se rozhodla pro Lipsko. Prostě a jednoduše, chtěla jsem do německy mluvící země a strávit tam co nejvíc času. A protože všechny ostatní univerzity v Německu či v Rakousku, s kterými má naše univerzita smlouvu, nabízí pouze jednosemestrální pobyt, byla pro mě volba jasná. No a taky proto, že jsme se na tom domluvili se spolužákem Jirkou. Tímto mu děkuji, že mě dokopal k tomu poslat přihlášku včas, pomohl mi s vyplněním spousty dokumentů a posláním spousty e-mailů před, během i po ukončení pobytu a že mi byl po celý rok skvělým parťákem. Takže TIP pro vás číslo 1, až se někam vydáte, jeďte s Jirkou. Teda, s nějakým svým Jirkou, samozřejmě. Prostě s parťákem. Užijete si to dvakrát tolik.

Takový ty věci, že musíte mít nejlepší známky, nejlepší výsledek z jazykové zkoušky, nejvíc aktivit ve Spolku mediků a v IFMSA a body ze SVOČky přeskočíme, to všichni víte z webovek LF UPOL. Prostě, buďte nejlepší a půjde to hladce. Jasně, že si dělám srandu, nemusíte být nejlepší. Nejlepší je vždycky Jirka, mně stačilo druhé místo v bodovací tabulce.
Takže, máme místo, kam jedeme a co nás čeká teď? Dopisy, e-maily, dopisy, e-maily a znovu dopisy. Ano, nenechte se otrávit, ale než budete moct vyjet, musíte napsat velkou spoustu písemností. Learning agreementem počínaje, přes žádost o přijetí na zvolenou univerzitu po žádost o ubytování na tamější koleji s žádostí o stipendium konče. Je to zdlouhavé, nepříjemné, otravné ale stojí to za to věnovat tomu dopředu trochu úsilí a všechno si s dostatečným předstihem domluvit. Jo, i když jste ve třeťáku a máte toho nad hlavu. Taky jsem byla a zvládla jsem všechny zkoušky do konce června, takže žádný výmluvy.

Až vám přijde odpověď, že vás berou a nabízí vámadaptační kurz, ať se před začátkem semestru zorientujete v jazyce a ve městě, určitě to berte. Nedovedu si představit, že bych se v neděli nastěhovala na kolej a v pondělí měl začít semestr. Asi bych do nemocnice ani netrefila. Adapťák něco stojí, ale chytíte místní řeč do uší, poznáte spoustu nových lidí z jiných oborů, než je medicína, s kterými se pak můžete přes semestr scházet na takových místech, který byste bez adapťáku zcela jistě sami neobjevili. Nemyslím jenom hospůdky a kavárničky, ale i místní parky a podobná pěkná zákoutí.

Další, co budete vybírat, je ubytování. Dá se sehnat i privát, ale to musíte sami dle svých schopností hledání na internetových stránkách a taky počítejte s tím, že to bude dražší. Kolej vám nabídne přímo univerzita, je levnější a je jich ve městě tolik, že si můžete vybrat snad i podle toho, na co chcete mít výhled z okna. No, to trochu přeháním, pokoj si nevyberete, ale těch kolejí je vážně spousta. Super je, že budete mít pokoj sami pro sebe. Takže se po únavným dnu můžete zavřít, nikoho nevidět  a padnout do postele (nachystat se trošku na večerní akci…). Doporučuju se podívat na mapu města, kde která kolej je a podle toho si potom vybrat. Já jsem bydlela na kraji města, takže do centra asi 20 minut tramvají. Ale zase s výhledem na rozlehlý park, kam jsem chodila na procházky a běhat. Takže taky to mělo něco do sebe.

Nejpřínosnější TIP dne (takže tady se prosím vzbuďte i ti, které se mi už podařilo ukolíbat), ať už bydlíte přímo v centru nebo na okraji města, kupte si kolo!  Na kole totiž jezdí úplně všichni. Studenti, úředníci v kvádru, babičky
na nákup, k doktorovi nebo do kostela. Všude jsou miliony kol, stojanů
a cyklostezek. Seženete ho přes různé inzeráty na internetu klidně za 50€. Jen
si ho trošku hlídejte. Ano, i v Německu se krade. Taky mě to překvapilo (ale na druhou stranu pěkně vyškolilo).

Pomalu se blížíme začátku semestru. Tady vás čeká druhá vlna psaní e-mailů. Tentokrát budete bombardovat vaši studijní referentku žádostmi
o zařazení do té či oné skupinky na ten či oný předmět. Dostanete totiž rozvrhy všech ročníků, kdy se kde co vyučuje, a vy si podle toho sami navolíte, kdy který předmět během kterého semestru budete chtít odchodit, abyste to všechno stihli a nic se vám nekrylo. Je to sranda, být jeden týden se zdejšíma páťákama na neurologii a další týden se třeťákáma na farmě. Zase aspoň poznáte víc lidí. Víc Němců, abych byla přesná. Skupinky jsou totiž po pěti a vy jako erasmák nemůžete být dohromady s dalšíma čtyřma erasmákama (asi si sami domyslíte proč). Chce to si na ty rozvrhy sednout, rozmyslet si dopředu celý semestr, napsat paní studijní referentce, do jaké skupinky vás má zařadit a pak doufat, že tam není plno, ať to nemusíte celý překopat. I to se stává. Na začátku to chce trošku vyšší dívčí, ale vy jste přece elita a rychle budete odborníci na to, jak odchodit třeba dva předměty v jednom týdnu a mít taky nějaký ten týden volno na návštěvu doma nebo cestování po vašem novém Heimatu.

Pojďte se podívat, jak to chodí v nemocnici. Lipská nemocnice je rovnoměrně rozprostřená podél jedné dlouhé ulice, má několik přednáškových sálů po celém komplexu a výuka probíhá všude možně. Nebojte se, zorientujete se tu poměrně rychle. Navíc vám pomůže úvodní kurz pro zahraniční studenty medicíny. Ten pro vás připravili němečtí studenti. Něco jako my máme IFMSA a Spolek mediků, oni mají klub, kde vás naučí odebírat anamnézu po německy, najít patologii na srdečním rytmu nebo plicích, udělat FAST břicha, zasádrovat ruku, ošetřit popáleninu, podívat se do krku nebo do ucha. Jojo, možností na výuku je hodně, naše Centesimo se jim snaží šlapat na paty, bohužel Simira máme jen jednoho…  Během tohoto úvodního týdne se také zastavíte za paní sekretářkou, která vám rozdá sešitky, do kterých budete během celého roku sbírat razítka a známky za kolokvia na konci týdne. Je to něco jako stážové listy, které u nás dostaneme na začátku týdne a při zápočtu zase pěkně odevzdáme. Tady dostanete všechny najednou na začátku září a odevzdávat je budete v červenci. Kdo sešit ztratí, propadne peklu navždy. Tady si srandu nedělám, dávejte si na ně pozor víc než na der/die/das před podstatným jménem. Jeden sešit má totiž v sobě kolonky navšechny předměty, které student musí odchodit v daném semestru. Takže Němci mají na semestr jeden sešitek, se kterým chodí všude, vy přebíháte z ročníku do ročníku, z předmětu do předmětu po kapsách máte sešitů sedm a snažíte se po hodině vyučujícímu nastavit pod razítko ten správný. Takže sešitky hlídat! Potřebujete je vlastně hlavně na dopolední výuku. Dopoledne budete postupně obcházet kliniky a sbírat razítka. Je to jako u nás, pár týdnů neurologie, pár týdnu kardiologie, jeden den genetika!!!… Dle časové a vědomostní náročnosti předmětu. Tady narážím zpátky na to, že kdo je šikovný, zvládne si v jednom týdnu udělat i dva předměty a nepotřebuje k tomu ani Hermionin obraceč času. Od osmi do desíti jdete na kardio a od půl jedenácté do jedné třeba na ortopedii a potom hurá na oběd do jedné z menz. Je jich po městě hodně, na kole jste v každé nejpozději do 10 minut a výběr je opravdu veliký. Tady končí dopolední pohodička. Po obědě totiž běží blok přednášek. Dopolední výuka je pouze praktická, semináře a přednášky zde neběží, na ty je čas odpoledne. Takže, po
obědě začíná pro ty otrlejší maraton v posluchárně. Přednášky mají 45 minut a můžete jich po sobě slyšet klidně pět. Pro ty méně otrlé je dobrou zprávou to, že nejsou povinné. Každopádně, zkoušky jsou na konci bloku přednášek z toho, co se tam probíralo, takže si každý dle vlastního úsudku zvolte, jestli radši spánek doma nebo si půjdete něco poslechnout. Někdy je to fakt náročné být od 8 od rána na oddělení a přijet domů v sedm večer po poslední přednášce. Zvlášť, když se celý den musíte soustředit v cizím jazyce. Ale musím říct, že mně přednášky přinesly nejen zlepšení poslechových schopností co se jazyku týče, ale i spoustu německých kamarádů, s kterými jsem v kontaktu dodnes. Poslední kapitolou jsou zmíněné zkoušky. Většina je písemná, na konci bloků jsou jen ústní kolokvia, malé dvě otázečky, jestli jste během výuky dávali pozor (a rozuměli…). Na konci přednášek daného předmětu se píše klauzura. Je to písemná zkouška z obsahu přednášené látky. Většinou se píše během poslední přednášky v rozvrhu. Ano, z toho těm bystrým už došlo, že si dosti často napíšete 4 klausury v jeden týden a z toho i třeba dvě během jednoho dne. Dle pravidla „co tě nezabije to tě posílí“ zachovejte klidnou hlavu. Zvládnout se dá všechno, člověk vydrží hodně a medik dvakrát tolik.

Poslední, co vám poradím, je, ať se nebojíte s domácíma bavit. Já vím, to se lehko říká a upřímně, je to dost těžký. Zvlášť, když na vás zírají během toho, co žbleptáte dle vaší němčinářky ze střední naprosto dokonalou němčinou, naprosto dokonale gramaticky zvládnutou větu a pak se vás místo odpovědi na vaši naprosto dokonale položenou otázku zeptají odkud, že to jste. Ale nedejte se, s úsměvem odpovězte, že jste sousedi a pak se zeptejte znova. Oni se s váma chtě nechtě prostě začnou bavit. A nakonec to může příjemně obohatit obě strany.

Tak zlomte vaz!

Eliška Mifková

1330 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *