10 otázek pro prof. MUDr. Milana Koláře

Položili jsme profesoru Kolářovi 10 záludných otázek:

  1. Co jste měl dnes ke snídani?

Obvykle snídám jeden rohlík s máslem a čaj. Mým životním štěstím je fakt, že mám skvělou ženu, která mi nachystá snídani a velmi často je to jediná část dne, kdy se vidíme.

 

  1. Kolik hodin denně spíte?

Musím se přiznat, že spím velmi dobře. Z práce se vracím cca kolem půlnoci, někdy i později a stávám v sedm, takže spím zhruba 6, maximálně 7 hodin.

 

  1. Kdybyste se mohl stát některou z bakterií, jaká by to byla a proč?

Tak to je skvělá otázka. Já mám rád všechny bakterie a pevně věřím, že i bakterie mají rády mne. Určitá preference na některé bakteriální druhy je spíše dána probíhajícími grantovými projekty, například v současně době se zabýváme vankomycin-rezistentními enterokoky. Ale velmi zajímavé, přitažlivé a až vzrušující jsou i další bakterie, například enterobakterie, pseudomonády, acinetobakteři, stenotrophomonády a burkholderie. Svou mikrobiologickou kariéru jsem začínal u stafylokoků, téma mojí SVOČ na mikrobiologii od roku 1983 (tedy od mého druhého ročníku studia na LF UP) byla druhová fagocytóza stafylokoků. A vidíte, existuje láska na první pohled, protože jsem u mikrobiologie zůstal a nikdy nelitoval (a taky litovat nebudu!).

 

  1. Jste profesor, byl jste 2 volební období děkanem, jaké jsou vaše další profesní cíle a na čem aktuálně pracujete?

Bylo mi velkým potěšením i nesmírnou ctí sloužit fakultě jako děkan a vždy budu na skutečnost, že jsem vykonával tuto funkci 8 let, náležitě hrdý. Přes výkon náročné funkce děkana jsem však nepřestal být lékařem – klinickým mikrobiologem v plném rozsahu tohoto termínu. Znamená to, že to, co jsem na fakultě vždy prosazoval, tedy spojení vědecko-výzkumné činnosti, výuky a léčebně preventivní péče, jsem plně aplikoval sám na sobě. Takže jsem medicínu a mikrobiologii nikdy neopustil a taky neopustím. To je jedna z hlavních priorit mého života. Moje další profesní cíle jsou tedy pokračováním mé dosavadní mikrobiologické činnosti. V nejbližší době, zhruba do konce léta, bych rád se svými kolegy, doc. Bardoněm a Dr. Rejmanem, dopsal skripta k antibiotické léčbě u bakteriálních infekcí. Rád bych se podílel na další excelentní vědecké činnosti navazující na náš článek v Nature Nanotechnology, například s doc. Panáčkem a dalšími spolupracovníky na téma „nanočástice stříbra a jejich možnosti v řešení problému bakteriální rezistence“ a v neposlední řadě se nadále budu plně věnovat pacientům s těžce probíhajícími bakteriálními infekcemi.

 

  1. Co vám dala/vzala práce děkana? Co jste se naučil?

Opět vynikající otázka. Kdybych měl odpovědět jednou větou – tak práce děkana mi přinesla obrovskou radost a hrdost na naší alma mater. Domnívám se, že jsem si zdokonalil moje manažerské a komunikační schopnosti, protože důležitým úkolem děkana je sjednocovat názory na fakultě tak, aby byla vždy zachována jednota její akademické obce. Dá se odpovědět i mottem LF UP – tedy co jsem se naučil – vše je nutné vše dělat ve smyslu motta LF UP, tedy „mente et corde“.

  1. Máte nějaký nezapomenutelný zážitek, kdy vás student u zkoušky upřímně rozesmál?

Nezapomenutelných zážitků od zkoušek mám celou řadu, některých smutnějších, jiných veselejších. Ke smutným jistě patří zjištění, že všeobecné znalosti nejsou někdy úplně ideální, naštěstí je to jen u velmi malé části studentů. Zkoušel jsem například otázku brucel a student si nemohl téměř nic vybavit. Tak jsem chtěl pomoci termínem „maltská horečka“ a zeptal jsem se na ostrovy ve Středozemním moři. K mému překvapení jsem se však dozvěděl, že k těmto ostrovům zcela jistě patří Cejlon (dnes Srí Lanka) a že se jedná o cejlonskou horečku. Co mne rozesmálo – když na moji otázku antibiotické léčby komunitní pneumonie (a jako pacienta jsem uvedl sebe) mi bylo odpovězeno, že mi kolegyně předepíše ampicilin. Namítl jsem, že se jedná o komunitní infekci, resp. jsem ambulantní pacient, a že tedy potřebuji spíše antibiotikum pro perorální léčbu, resp. jsem prohlásil – ale kolegyně, přece mi nebudete chodit aplikovat ampicilin parenterálně domů, to po Vás nemohu přece chtít – odpověď zněla – pane profesore, můžete, pro Vás všechno. Musím se přiznat, že jsem váhal, zdali se jedná o správnou či špatnou odpověď.

 

  1. Co se vám vybaví pod pojmem dovolená?

Moje oblíbené Bulharsko, konkrétně Djuni, což je kouzelná oblast pod Sozopolem. Je to jediných 11 dnů v roce, kdy se plně věnuji rodině a nekoukám na počítač. Jen se občas podívám na mobil.

 

  1. Jaká je vaše nejoblíbenější beletrie?

Mám strašně rád historii, konkrétně starověk a velmi rád čtu vše, co se týká starých civilizací. Současně mám rád mytologii a s oblibou přemýšlím, zdali vše, co je definováno jako starověká historie, je skutečností. Například nechybí několik tisíc let v časovém období staré egyptské říše? Současně však mám rád vědecko-fantastickou literaturu.

 

  1. Jaký druh odpočinku preferujete?

Pokud mám čas, což tak často není, tak rád jezdím na kole. A o dovolené hodně čtu, především historické knížky a scifi.

 

  1. Myslíte si, že v dnešní době to mají začínající lékaři těžší, nebo lehčí než dříve?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. V něčem lehčí, v něčem těžší. Každopádně se domnívám, že vystudovat medicínu je nyní náročnější. Hlavím důvodem je skutečnost exponenciálního nárůstu poznatků a snahy všech lékařských oborů se s Vámi o ně podělit. Což je někdy problém v kvantitě výuky. Vždy jsem prosazoval názor, že úkolem lékařské fakulty je připravit absolventy tak, aby byli schopni se věnovat jakékoliv lékařské specializaci, a není tedy nutné, aby detailně pronikli do všech podrobností. Je tedy nutné najít určitý kompromis. Na druhé straně je lehčí přístup k informacím a je více možností, jak je rychle získat pomocí moderních technologií.

 

2263 Total Views 11 Views Today

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *